Epilog k chatě u břehu rybníka
4.
EPILOG k chatě u břehu rybníka
Manola
měla pravdu… Byl v tom háček, když odjížděla… A já si ho nevšiml, byl jsem
zaslepený…
Ach
Fabiáne, kde je ti konec?! Měl jsem to ukončit, měl jsem jí prosit, ať klidně
zůstane, abych tam s ním nebyl sám… Za ty dva dny jsem se zamiloval…
Doopravdy zamiloval, ale uvědomuji si to až teď… Týden potom, co odjel… Týden
potom, co jsem se snažil přijít na to, co to se mnou je…
A Manola
to věděla, když říkala, že je úžasný a ať si ho užiju… Věděla, že se to stane…
Chtěla mi ublížit… Určitě mi chtěla moc ublížit, když se loučila- kdo by však
nechtěl, kdybych mu přebíral přítele?
Ach Fabi,
tolik mi chybíš… Nemohu jíst, nemohu spát… Vidím tě všude Fabi… Tvůj úsměv, tvé
polibky… Cítím, jak se mě dotýkáš… Chci, aby ses ke mně vrátil…
Měl jsem
to říct, když jsme se ‚loučili‘ a schválně si nedali ani telefonní čísla… Ani
nevím tvé příjmení! Nikdy jsme si ho neřekli…
„Miluji
tě…“ tolik bych ti chtěl ty slova říct, proč jen jsem je neřekl, když jsme se
loučili v ten večer? Když jsem v tvých očích viděl, že čekáš ještě na
něco víc? Proč já hlupák to neudělal…. Třeba by jsi kvůli mně opustil i Manolu,
ale já jí to přeci nemohl udělat…
Fabiáne…
Už nemám chuť žít, když tu nejsi…
A vím, že
tě uvidím nejdříve příští rok, pokud budeme mít dovolenou ve stejnou donu, ale
bude to… jiné… Nebude to už takové, jako letos…
Tolik mi
chybíš, Fabiáne…
Těžko
mi na tě nemyslet...
***
Dnes máme
koncert se skupinou v jednom klubu, kterému říkají „Svatyně potěšení“
nechápu, jak na ten název přišli…
Kapela se
zatím připravuje na podiu- pokládají bedny, skládají bicí a připojují kytaru
k elektrice… A já mezitím sedím u baru a upíjím ze své první sklenky
skotské… Jako vždy je to před zahájením hrozně nudné a musím říct, že nevím,
proč jsem nepřišel až s ostatními návštěvníky…
„Tak a
začínáme!“ rozezní se hlas Flavia- našeho zpěváka- a v tu chvíli začíná
kapela hrát… Pohupuji se lehce do rytmu písně, kterou jsem složil a objednávám
si další skleničku skotské.
Všude
kolem jsou tančící páry a u stolků se hrají partie karet a kostek… U baru
vysedávají jen ti, co nemají co dělat a nebo pozorujou barmanku nahoře bez…
Znechuceně se odvrátím a v duchu si řeknu, že já rozhodně patřím do té
první skupiny…
Dnes
hrajeme na počest nějakého chlapa, který se zítra žení- musím říct, že to je
spíš mejdan pro všechny, místo mužské párty, jak se to obvykle dělá… Jsou tu
dívky, chlapci- staří i mladí a všichni se spolu baví a smějí se a tancují a
radují se…
Nevím, co
tu dělám, ale je to pro mě už prostě zvyk jezdit s kapelou na koncerty-
občas někomu něco podepsat a tak…
„Jednou
whyskey…“ slyším, jak za mnou někdo až moc hlasitě a opilecky promluví, ale
nevšímám si toho… Tedy- až do té doby, než se ten někdo o mě opře a položí mi
ruku na rameno…
Prudce se
otočím, že se na něj obořím, že nemám zájem, ale v tu chvíli se dívám do
tváře Fabiána…
„Sakra!
No do píči!“ vykřiknu, když vidím jeho opilecký pohled, který se na mě snaží
zaostřit… „Jsi v pořádku?“ zeptám se opatrně.. Je to už pomalu půl roku,
co jsem ho neviděl…
„Mááá…“
začne. „Máárioo?“ zeptá se, načež málem spadne na zem, kdybych ho nepodržel…
„Proboha,
co jsi to se sebou udělal?“ ptám se téměř hystericky- najednou je tu! Objeví se
po tolika měsících a dnech mého utrpení- naprosto ožralý a s pohledem, který ani nemůže
zaostřit…
„Trochu
jsem pil, Máárioo..“ opře si hlavu o moje rameno a rozbrečí se. Hm a co já teď
s ním?!
„Uklidni
se Fabi, to bude zase dobrý…“ usměju se na něj, ale on zavrtí hlavou a opět
málem upadne, kdybych ho nedržel.
„Nebude
to dobrý…“ zafňuká… „Nebude…“
„Proč by
nemělo být, lásko?“ zeptám se a trochu s ním zatřepu…
„Protože
si jí mám vzít…“ stačí ještě říct, než se v mém obětí uvolní a jeho hlava
spadne ke straně… Bezva… Držím tu ožralého, v bezvědomí ženicha, kterého
miluju a nevím, co mám dělat…
Otočím se
k barmance. „Řekněte když tak kapele. Že jsem musel odejít, okey?“ zeptám
se a ona s jasně přikývne a odejde nalít drink někomu dalšímu…
Mezitím
obejmu Fabiana kolem pasu a snažím se ho vyvléct ven… Hm- sice jsem si taky
trochu upil, ale nemůžu se s ním táhnout pěšky… Říkám si, když odemykám
své auto a pokládám ho na zadní sedačku… „Šššt…“ zašeptám mu do ucha a dovolím
si ho políbit…
***
Ani
nevím, jak jsem ho dotáhnul domů a hodil na postel, ale když se ráno probudím,
ležím vedle něj a trochu mi třeští hlava z těch pohybů, co jsem udělal…
Snad mě včera nikdo nezastavil, když jsem jel domů a nevyfotil…
„Fabi?“
optám se opatrně osoby ležící vedle mě a strčím do něj dlaní, aby se otočil
tváří ke mně.
„Bolí…“
chytne se za hlavu a já ho obejmu.
„Já vím…
Uvařím kafe… Bude to pak o.k., uvidíš…“ oznámím mu a odejdu vedle do místnosti
jen proto, abych si zhluboka povzdechl… Tak dobře.. Mám ho ve svém domě, má
kocovinu, má se dnes ženit za Manolu a já ho odsud vůbec nechci pustit… Co teď…
Uvařím
kafe! Zvítězila racionální část mé mysli a já ho připravím… Uvařím vodu a
zaleji spoustu lžiček kafe ve dvou hrnečcích… Snad to pomůže alespoň trochu- na
mě to působí, ale co Fabián?
„Vezmi si
to a pij..“ usměju se dolu na Fabiána, když si sednu na kraj postele
s podávám mu hrneček.
„Díky
Mario, díky moc…“ zatváří se kysele,
ale nakonec se napije… „Já se ti hrozně omlouvám… Neměl jsem tolik pít, ale já
musel… Věděl jsem, že tam jsi…“ položí si hlavu do mého klína. „A ta hlava tak
zasraně moc bolí…“ postěžuje si…
Prohrábnu
mu vlasy a usměju se pro sebe. „Nesmíš kvůli mně pít… Jak jsi to věděl?“ zeptám
se a doufám, že mi odpoví.
„Pamatuješ
tenkrát na tu kavárnu, jak jsi říkal, že máte stránky?“ zeptá se mě a já
přikývnu, i když vím, že z polohy ve které leží to nemůže vědět… „Tak jsem
si na tom baru napsal vaší adresu a zavolal jsem tam, jestli by jste pro mě
nemohli na rozlučce se svobodou hrát…“ usměje se a já ho znovu pohladím po
vlasech…
„Proč jsi
to dělal? Mohl jsi si pozvat někoho jiného a nemusel jsi se tak opít!“ vyčtu
mu, ale přesto jsem rád, že to udělal a nyní alespoň na chvíli odpočívá
v mém klíně. „Navíc musíš na svatbu…“ podotknu smutněji…
„Chtěl
jsem tě vidět, víš? A navíc… Na tu svatbu nechci… Nemohl jsem na tebe
zapomenout a Manole jsem celou tu dobu lhal, ale uvědomil jsem si, že ona pro
mě není, víš, Mario? Tak jsem uspořádal den před svatbou rozlučku- stejně celou
tu slávu platili její zazobaní rodičové, takže mi to bylo jedno- a pozval jsem
vás…“ zasní se na chvíli a mezitím se mé prsty rozjedou po jeho šíji… Kousíček
naděje ovládl mou mysl- malý kousek naděje, že vše skončí dobře…
„Myslel
jsem, že to bude opravdová rozlučka se svobodou a musím říct, že snad opravdu
byla…“ zvedne pohled a podívá se na mě. „Protože teď už chci být jenom
s tebou…“ zašeptá a já mám pocit, že svět snad exploduje při návalu
štěstí, které mnou začalo v tom okamžiku zmítat…
„Ach,
hlupáčku!“ přitáhnu si ho k sobě a objemu ho… Silně, už ho nepustím…
Přísahám, že už ho jít nenechám!!!
„To bolí,
Mari!“ ozve se z obětí a já ho rychle pouštím…
„Promiň,
promiň Lásko!!! Já nechtěl! Když já jsem tak šťastný, ani nevíš, jak moc!“
vykřikuji a líbám jeho obličej- jeho tváře, čelo, noc, rty, bradu…
Všechno… „Samozřejmě, že s tebou chci být! Už navždy! Nevíš, jak jsi mi
chyběl!“ snažím se zahnat slzy, ale po tom alkoholu a celou touhle situací to
nejde… Opět ho vtáhnu do obětí a mačkám ho a mačkám…
Už nechci
být sám a právě jsem si vybral… A on si vybral se mnou… Být spolu,….
=FIN=
Jsou Vánoce! Svátky pohody, tak jsem se nakonec rozhodla pro konec šťastný, i když to tak v předchozí kapitole nevypadalo... xD ... No, snad se vám celý příběh líbil... A velice se omlouvám za ten antitalent pro dobrý konec- oni mi prostě nejdou xD...
Komentáře
Přehled komentářů
:)vážně neskutečné mohu to číst stále znovu a znovu, nikdy me to neomrzi.
yuuuuu °(^_^)°
(Ayumi, 9. 1. 2010 2:54)mnoo.. tak koniec mohol byt kus romantickejsi, ale och.. uplne skvele to bolo!!! fakt fakt! som sa nemohla od toho odtrhnut pokial som to nedocitala.. sak pokrocila nocna hodina je toho dokazom 0=3
Děkuji
(Avi, 3. 1. 2010 11:30)
Děkuji za věnování :-), tahle kapitolka byla úžasná jen škoda že poslední.
Ctěla bych ti dodatečně popřát hezké svátky a šťastný rok 2010 plný inspirace
^_^
(Sax, 1. 1. 2010 23:08)Už jsem se bála, že nakonec spolu nebudou... napínala jsi až do konce... ale dobře to dopadlo... pěkná povídka... jsem ráda, že zase píšeš... ^_^
kyaaaaaaaaa
(Broskynka, 28. 12. 2009 20:33)náhodou sa ti podaril xd myslím ten dobrý koniec xd xd bolo to osviežujúce po všetkžých tých historických knihách a morbídnych poviedkách ktoré v poslednej dobe čítam xd xd a ďakujem aj za venovanie xd xd .... hop
...
(tess, 28. 12. 2009 8:13)mě se líbil. ;-D mám ráda šťatné konce. a to dva jsou spolu krásní.
/////
(Ayyda, 28. 12. 2009 8:12)Tak tento šťastný koniec sa ti podaril skvelo! Vynikajúca poviedka!
*_*
(Sisi, 28. 12. 2009 0:21)To bylo hrozně romantický ten konec! Nemáš pravdu, že ti nejdou. Já osobně jsem hrozně moc ráda, že se k sobě nakonec vrátili. Myslela jsem si a doufala, že to napíšeš takhle, aby spolu zůstali, když jsou ty Vánoce, jak jsi řekla. A ono se mi to splnilo!
nádherné
(sisi, 18. 3. 2010 20:55)