Příhoda v tělocvičně 2 by Andrew
Příhoda v tělocvičně
Jako každé úterý jsem se po dopoledním vyučování vydal na stále se opakující nudnou dvouhodinovku tělesné výchovy. Vždy se tam vydávám s pocitem nechutě z nadcházející dvouhodinovky, ale nedávno se mi stalo něco výjimečného, co změnilo celý můj život…
Přijdu do šaten, začnu se pomalu převlékat a pozoruji ostatní kluky, převlíkající se do svých úborů. Najednou mě zachvátí neznámý a dosud nepoznaný pocit, který ve mně vyvolal zmatení a zároveň vzrušení. Za chvíli mě pocit přejde, protože mě zděsil, začaly mě napadat různé představy (představy, které kluky v mém věku normálně napadají, akorát měly „trochu“ jiné obsazení).
Když jsem se dostal z šaten do tělocvičny, tak jsem trochu vychladl. Po tradiční rozcvičce se Viktor ozval, že si zapomněl pití v šatně, učitelka řekla: „Můžeš tam jít, ale někoho vezmi sebou.“ Viktor se chvíli rozmýšlel, pak pohlédl na mě a řekl, ať s ním jdu.
Jakmile jsme se dostali z tělocvičny, Viktor vytáhl pití. „Héj- ty jsi vůbec nic nezapomněl!“povídám, ale vůbec se nezlobím, což mě celkem překvapuje. „Já vím.“ Odpověděl Viktor a šibalsky na mě mrknul. V tu chvíli jsem si začal všechno uvědomovat- jsem na kluky. Začal se mě zmocňovat onen známý pocit, bylo to však jiné, než tehdy (asi před dvaceti minutami).
Viktor a já jsme se k sobě přibližovali, až… Bylo to nádherné, exploze vzrušení a vášně. Nezmohl jsem se na žádné slovo. Jen jsme se na sebe koukali, oba jsme věděli, co dělat, šli jsme do šatny, zavřeli dveře a utápěli se ve společném opojení daného okamžiku. Viktor mě přirazil na dveře a začal mi rvát svůj zkušený jazyk do pusy. Chytil mě za zadek a začal mě pomalu svlékat, bohatě jsem mu to oplácel.
Když jsme tam tak stáli jen ve spodním prádle, tak přišla uklízečka. Chvíli jen nevěřícně zírala, pak pronesla pár vět o promiskuitě a odešla pryč. Podívali jsme se na sebe a začali se smát, vrátili jsme se k naší předešlé činnosti.
Něco takového jsem v životě nezažil, tolik vášně, vzrušení a také lásky… Bylo to úžasné. Připadal jsem si jak v nebi, doufal jsem, že to nikdy neskončí.
Jak jsme se na sebe koukali, Viktor se mě zeptal: „Budeš se mnou chodit?“… v tu chvíli jsem byl nejšťastnějším člověkem na světě.
Myslím, že je vám jasné, jak jsem odpověděl, poté jsme šli zpátky na hodinu, možná to bylo trochu víc nápadné, když jsme v šatnách strávili víc než půl hodiny, ale bylo to výborně strávených třicet minut. Od té doby spolu s Viktorem chodíme a zažili jsme toho spoustu, o tom však jindy…
17.prosinec 2009
Teď je to přesně rok…když tak stojím na náměstí, kde jsme s Viktorem často bývávali a prožívali krásu lásky, přemýšlím o předešlých týdnech a měsících. Byl to jako sen, jeden pro druhého jsme byli jako stvořeni, svět nikdy nebyl tak krásným místem, ale teď…prostě nevím, kde nastala chyba, jestli jsem pro něj přestal být atraktivní, nebo jsem ho omrzel. Neustále si čtu moje zápisky z deníku, co jsem si začal vést, po tom co jsem začal s Viktorem chodit, chtěl jsem, aby mi ty vzpomínky zůstaly navždy, ale teď toho lituju….
17. prosince 2008
Nemůžu tomu prostě uvěřit! Pořád si přijdu jako, když to není skutečné, ale když se podívám na jeho výraz v očích, na jeho obličej, jeho vlasy, dotýkám se jeho kůže, líbám jeho obličej…je to tak skutečné. Je to jako kdyby jste žili pořád ve snu, a když ho musím opustit, byť jen na den, svět ochudne. Za chvíli budou Vánoce a já musím přijít na to, jaký mu dát dárek. Asi se poradím se spolužačkami, ty vždycky vědí co a jak.
23. prosinec 2008
Díky bohu za moje spolužačky, nikdy bych asi na to nepřišel :D…musím uznat, že pouta by mě nenapadly, ale když tak nad tím přemýšlím…proč ne :P. Už se nemůžu dočkat na zítřek, budu u Viktora spát, jelikož jeho rodiče odjeli kamsi do Země-Nezemě, nezajímá mě kde to je, hlavně, když budeme sami O:-).
24.prosinec 2008
Když už jsem si myslel, že to nemůže být lepší, tak jsem se zmýlil. Po mém příjezdu k Viktorovi domů (musím uznat, že má opravdu skvostný dům), přivítal mě polibkem, který se nedá ani vyjádřit slovy…je to něco mezi: Chyběl jsi mi! Jsem rád, že jsi tady! A dneska večer to bude něco!. Naštěstí jsem přijel odpoledne, protože jeho rodiče odjeli kolem poledne a já jsem opravdu nepotřeboval se s nimi vidět. Popisováním Viktorova domu bych tu zabral spoustu stránek, takže tomu věnuji tak dvě slova: Prostě nádhera!. Konec :D. Když už se pomalu stmívalo, začalo sněžit, bylo uklidňující jen tak sedět v objetí u hořícího krbu s člověkem, který je vašemu srdci nejblíže, věděl jsem a taky potajmu chtěl, aby to u objetí jen neskončilo, tak jsem mu začal hladit stehno, bylo vidět, že se mu to líbí, zvedl jsem se tedy a sedl si mu na klín čelem k němu. Dlouze jsem ho políbil, musím se přiznat, že francouzské líbání úplně miluju. Jeho jazyk, můj jazyk, jeden okamžik = celý svět. Začal jsem mu sundávat triko, šlo to celkem snadno, protože na sobě nic jiného pomalu neměl. Odhalil jsem to krásně tvarované a do posledního detailu dokonalé tělo. Začal jsem ho líbat na krku, udělal cucflek a jazykem sjížděl dolů k jeho rudým bradavkám, Vzal jsem je jemně mezi zuby, Viktor vzdechl, pokračoval jsem v práci, teď už jazykem, dokud jsem ho nevzrušil tak, že byl celý napjatý a přímo prosil, abych začal dělat “tam“…vyslyšel jsem tedy jeho prosby a přešel jsem k onu místu. Rozepínal kalhoty knoflík po knoflíku, sundal jsem je, viděl jsem, že je pořádně napružený, nečekal jsem a rychlým a zkušeným pohybem sundal jeho boxerky. Věděl jsem co chce on, začal jsem na tom pracovat. Nejdřív je to jako s lízátkem, teda trochu větším, ale stejně, jazyk udělá své :P. Poté ho vložíte do úst a snažíte se dostat do vnitřku, do té lahodné náplně, stále rychleji a rychleji, když najednou ucítíte škubnutí a vida…dosáhli jste požadované náplně! :D Osobně mi to přijde trochu jako žvýkačka bez příchutí, akorát né tak pevný, a nemá to venkovní teplotu :D…je to ovšem věc názoru. Poté jsme si vyměnili role, Viktor líbá jako bůh, nikdy se toho nenabažím, když mě začal líbat na krku, tak jsem se musel zasmát, protože mě to hrozně šimrá…áááá….prosím nepřestávej! Nikdy nepochopím, jak může přesně vědět způsob, jakým se nejrychleji udělám…to není podstatné, miluju ten pocit orgasmu, celý svět se promění v pocit, nic není důležité, žádné problémy, prostě jenom slast…
25. prosinec 2008
Ani si nepamatuju, jak jsem usnul…ale asi mě Viktor odnesl do manželské postele a vedle mě usnul, není nic krásnějšího, než se ráno probudit vedle něj, dívat se jak spí. Vstal jsem, vyšel jsem před dům na terasu. Přes noc pořádně nasněžilo, takže celá krajina byla pokryta sněhobílým povlakem. Vytáhl jsem krabičku cigaret, zapálil jsem si a vychutnával opojnou chuť kouře…perfektní den. Poté co jsem dokončil onu „povinnost“, jsem se vrátil do domu. Viktor už vstal, z kuchyně se nesla vůně vaflí…jak může vědět, že je to moje nejoblíbenější jídlo? Možná si to přečetl na Facebooku *smích*.
26.prosinec 2008 – 2.leden 2009
Shrnul jsem tento týden do jednoho dlouhého zápisu, protože je to jako, kdyby jste rozkládali puzzle L. Viktor se začal chovat čím dál víc podivně, pomalu se mnou ani nepromluvil, pořád někde vyřizoval telefony, když jsem se ho zeptal co se děje, odseknul že nic. Jakmile přišel Silvestr, jeho chování se stupňovalo tím, kolik do sebe lil alkoholu, uspořádal párty se spoustou hostů a samozřejmě mě si ani nevšiml. Nejhorší však bylo, když jsem ho uviděl, jak odchází do pokoje, kde jsme spolu spali s jiným klukem. Nevím proč to udělal, ale věděl jsem, že se to mezi námi blíží ke konci…Jako poslední krok jsem se rozhodl mu zkontrolovat mobil, stejně už nemám co ztratit, to co jsem si tam přečetl byla opravdu poslední rána.
Přijaté SMS Odeslané SMS
Ales 28/12/2008 Viktor 28/12/2008
Doufam, ze ten Silvestr plati :-*. To si pis, a o nej se neboj, skoncim to s nim, pokud sam neodejde. Mej se, musim jit, zase otravuje.
Tak takhle to tedy je, nevěděl jsem, jestli mám začít brečet, nebo ničit všechny věci kolem. Udělal jsem tedy to, že jsem nastavil kamennou tvář, odešel do pokoje, kam ti dva odešli, otevřel dveře, těch dvou si ani nevšimnu, oni si očividně ani nevšimli mě, jak byli moc zaměstnaní, vzal jsem si všechny svoje věci a odešel do tmy. Naštěstí mě moji rodiče vyzvedli, když jsem jim řekl, že se „kamarádovi“ udělalo špatně a raději jsem odjel domů.
Tak to je konec dámy a pánové, velká láska vzala svoje, a já jsem si uvědomil jednu důležitou věc…Nikdy se nezamiluj do toho, u kterého si uvědomíš, že je prostě pro tebe moc dobrý, může tě sice ze začátku milovat, ale pak si najde jinou „hračku“, jakmile ho omrzíš.
17. prosinec
…musím říct, že od té doby, co jsem Viktora poznal se u mě změnilo spoustu věcí. Už jsem nebyl ta naivka, která věří v opravdovou lásku na první pohled. Když mě už nějakej kluk chce, tak si to musí u mě zasloužit něčím víc, než je jen krásný úsměv a pár bezduchých poznámek. Co jsem teda slyšel, tak Viktor už je všude vyhlášen jako největší děvkař a začal fetovat, chlastat a kašlat na školu, prostě život unuděného zbohatlíka, který neví co s životem. Osobně Vám řeknu, že mu přeju, ať se jednou předávkuje, už kvůli mně a taky kvůli jeho ostatním obětem. A nakonec citát na závěr: „Největší věc, jakou kdy můžeš poznat, je milovat a být milován“, proto doufám, že se mi to jednou podaří a Vy, kteří to čtete, mi držte palce, ať se to podaří.
Váš Andrew :P
Komentáře
Přehled komentářů
nejhnusnejsi na tom vsem je....ze se to opravdu stava....
jinak hezka povidka.....
...
(Callie, 6. 9. 2009 22:44)Nikdy neni nic tak dokonale, jak to na prvni pohled vypada... je to hezky.. dalsi pripad naivity mladych lidi... nekdo by si z toho mel vzit ponauceni ze.. :-)
T_T
(K-katti , 31. 8. 2009 20:47)
A takhle to v životě končí...
Láska už není to, co bývala dříve... V dnešní době se začínají objevovat víc hrátky, než opravdové partnerství- alespoň mi to tak poslední dobou připadá...
No nic... moc pěkný příběh (konečně jsem si ho přečetla celý xDDD - uhm, raději mlčím :-3) musím říct, že je moc pěkny napsaný- lituji našeho hlavního hrdiny, ale někdo mu musel srazit dolu tu naivitu, aby vůbec v tomlhe světě přežil bez nějaké větší ujmy xD :D ...
=3 =3
(Broskynka, 26. 8. 2009 14:54)Je to pekné ešte krajšie ako tá prvá časť =3 super xD
Každý najde tu svou
(sisi/ctenar, 18. 8. 2009 12:58)Najdeš a ikdžy ztratíš budeš si ji věčně pamatovat, ale důležitá je budoucnost ikdyž musíme stále myslet na minulost a přítomnost, ikdyž nás to ovlivní vždy to musí vést někam jinam a je jen na nás jak to s námi zkončí.Každý si přeci musí vybrat kudy se dál chce ubírat.
hmmmm
(EMauinka, 19. 9. 2009 13:39)