Malé nedorozumění by Andrew
Malé nedorozumění
Psalo se 14. července 2015 23:23 v Paříži, všude kolem létaly ohňostroje, lidé oslavovali, avšak na vrcholku Eiffelovy věže se dělo něco úplně jiného, všude byly policejní pásky s nápisem „Nevstupovat, místo činu“. Když by jste se dostali za ony pásky a viděli ono místo činu, neřekli by jste, že před pár hodinami tělo, jež leželo bez hnutí u plotu chránícího turisty před pádem dolů, bylo plné života a radosti. Jedinou věc, kromě dokladů , kterou u něj našli byl dopis na rozloučenou, obsáhlý dopis, napsaný roztřeseným písmem, popisující poslední dny Patrika, tak se jmenoval, ten který teď leží s potůčkem krve na spánku a se smutným výrazem v očích hledí na jasné pařížské nebe.
Zde vám předkládám jeho dopis, poznejte jaký doopravdy byl, nechte se unést jeho životem, přemýšlejte avšak, jak se říká, nic není psané jen tak.
Dopis: Abych se představil, jmenuji se Patrik, příjmení nejsou podstatná, stejně mám u sebe doklady. Ani nevím, proč vlastně tento dopis píšu, ale nechci odejít z tohoto smutného světa, aniž by nikdo nezvěděl můj příběh .
Všechno to začalo dnes ráno, byl to den jako každý jiný v Paříži. Slunce svými jemnými paprsky ozařovalo ranní Paříž, jak jsem miloval ten pohled, Seina protékající skrze Paříž s Vítězným obloukem a Eiffelovkou v pozadí. Vstal jsem tedy z postele a ještě v trenkách šel do koupelny, po vykonání nejnutnější ranní potřeby jsem na sebe pohlédl do zrcadla. Já zas‘ vypadám, řekl jsem si v duchu. V zrcadle se na mě šklebil vysoký, štíhlý kluk s černými vlasy, které mu spadaly do tváří a zakrývali jeho zelené oči. Umyl jsem si obličej, vyčistil zuby a začal přemýšlet o tom, co budu dnes dělat. Mohl bych se projít po Champs-Elyssé…a zavolat Robin, Robin byla moje nejlepší kamarádka, pomáhala mi řešit problémy s kluky (ano, jsem na kluky, omlouvám se všem, kterým jsem to neřekl dříve). Vytočil jsem její číslo a ze sluchátka se ozval onen známý a veselý hlas: ,,Ahoj Patriku, co potřebuješ?“. Na její otázku jsem odpověděl: ,,Robin, neměla bys‘ dneska čas? Mohli bychom se projít po Champs-Elyseé a večer se podívat na ohňostroj výročí dobytí Bastilly.“ Robin: „No to víš, že jo! A navíc mám pro tebe překvápko, uvidíme se u oblouku, jako vždycky. Měj se. Ahoj!“, a zavěsila. Celé dopoledne jsem musel přemýšlet nad tím, co vlastně ta Robin provádí, nikdy tohle neudělala, ona je však vždycky plná překvapení. Vybral jsem si černé triko s high-tech bílými vzory a černé ¾ kalhoty, dnes má být teplo. Dokončil jsem všechny potřebné úpravy svého vzhledu, naposledy zkontroloval sporák, konvici, žehličku, vzal zbraň a zamkl jsem dveře. Nikdy bych nepomyslel na to, že už se sem nikdy nevrátím, alespoň bych utřel prach. Na cestě rušnou ulicí směrem k metru, jsem vnímal poslední doušky čistého vzduchu, než mě pohltí smog a prach. Cesta metrem uběhla celkem rychle, ani nebylo moc narváno, jak tomu tak bývá. Když už konečně hlasatelka oznámila stanici Champs-Elyssé vyšel jsem z metra a vynořil se v centru. Vidět oblouk zblízka je mnohem lepší než zdálky. Poznal jsem Robin jak na mě mává…Robin by jste nikdy nepřehlédli, její zrzavé vlasy, které vypadaly jako oheň, i její vkus pro módu, byly jasně identifikovatelné známky její přítomnosti. Počkat, a kdo je ten hezký kluk? Možná si Robin někoho našla, a nebo…si zase hraje na dohazovačku. Robin, Robin, proč mi tohle děláš? Šel jsem tedy k ní, pozdravil jsem…a už to začlo: ,,Patriku, tohle je Zach.“ A tím mi představila toho krásného kluka, který s ní stál. Měl hnědé vlasy, krátké, ale přesto dobře tvarované, hnědé oči, do kterých, když jste se koukali, tak vás zaplavil nekonečný pocit uklidnění. Musel jsem se ale rychle probrat, protože už s nataženou rukou stál trapně dlouho. Odpověděl jsem mu, jak společenské konvence přikazují, smál se na mě. On se na mě smál! Dokázal bych se do toho úsměvu koukat tisíce let, aniž bych se odtrhnul. Začal jsem pociťovat onen známý pocit, každý z vás to jistě někdy poznal. Celým tělem se vám rozlévá pocit tepla, srdce začne bušit jako o závod a vy víte co chcete. Jeho a nebo nic. Když jsem konečně přistál na Zemi, tak jsme s Robin pokračovali v našem programu Zach nás následoval, občas se přidal do konverzace. Neustále mě však pozoroval, už jsem začínal mít jisté podezření. Zasedli jsme do naší oblíbené kavárny, já jsem si dal ledové frappé, Robin její oblíbenou vídeňskou kávu a Zach si objednal to samé co já. Po chvíli konverzace si Zach musel odskočit na toaletu. Hned jsem začal bombardovat Robin otázkami. ,,Takže tohle je to překvápko, co jsi pro mě nachystala? Kdo to je? Tvůj nový přítel?“. Robin: ,,Jsi se zbláznil, že jo…se Zachem jsem se potkala nedávno on je jako ty, a já jsem si myslela, že si padnete do oka, měl jsi slyšet, jak o tobě mluvil, když jsi si byl koupit tu palačinku. Poslyš, budu muset jít, ale jemu jsem slíbila, že tu s nim budeš. Uvidíme se večer, a hodně štěstí. Ahoj!“, a tančivým krokem odešla z kavárny (samozřejmě jsem to po ní musel zaplatit, ale takhle se střídáme vždy). Když Zach konečně přišel, tak jsme se rozhodli z kavárny odejít a jít si sednout do zahrad Louvru . Byl opravdu moc krásný den, vzduchem se nesli tóny blížících se oslav, já jsem seděl na zahradě s tím nejkrásnějším klukem, kterého jsem kdy viděl. Když najednou se mi zadíval do očí a řekl: ,,Máš krásně zelené oči, opravdu.!“. Ohradil jsem se s tím, že on je má mnohem hezčí, s úsměvem mávl rukou a začal se přibližovat k mému obličeji. Tohle je snad jen sen, ne počkat, sen ve snu, vznášel jsem se v sedmém nebi. A když se jeho rty něžně dotkly mých a zkoumaly jejich tvar, ucítil jsem vůni jeho kůže, chuť jeho rtů. Pokud bůh existuje, jsi to ty a nikdo jiný. Bohatě jsem mu to oplatil, a poté sen pokračoval, řekl ty dvě slova, která znamenají všechno: ,,Miluji tě.“ Byl jsem mimo tuhle realitu, pouze s ním a teď mi řekl tohle, opravdu musím snít.
Bylo to nejlepší odpoledne v mém životě, čas však rychle utíkal, a než jsme se nadáli, byl večer. A on musel odejít, prosil jsem ho, aby nechodil, ale musel. Dal jsem mu tedy polibek na rozloučenou a pomalu se šinul k Eiffelovce, kde jsme měli sraz s Robin. Jako každý rok, i tento jsme si objednali strávení noci 14. července na Eiffelovce. Robin už tam čekala, měla na sobě pěkné večerní šaty, které krásně kontrastovaly s její ohnivou hřívou na hlavě a dokonalým obličejem. Nastala velice nečekaná otázka: ,,Ahoj, tak co?“. S chutí jsem jí všechno vylíčil, s každým slovem, které jsem vypustil z úst byla šťastnější a šťastnější. ,,Já ti snad dám pusu!“. Kdyby vymazala slovo snad, vyšlo by to nastejno. Vyjeli jsme výtahem do druhého poschodí, protože odtud byl nejlepší výhled. Slunce právě zapadalo, v dáli se třpytila Seina, za ní La Defense, na druhé straně Montmatre se slavným Moulin Rouge. Svět nemůže být přece tak zkažený, jak se o něm tvrdí. Robin chtěla jet nahoru, ale já jsem chtěl zůstat tu, a užívat si výhled, domluvili jsme se, že v půl dvanácté se tu sejdeme na ohňostroj.
Přesně ve 23:00 mi přišla sms od Zacha: Ahoj Patriku J, dnešek byl krásnej, nikdy jsem nic takového nezažil, nejsem ale připravený na to začít vztah, a ani opravdu nevím, jestli jsem na kluky, nebo ne. Mám ženu a dvě děti, to jsem Robin zatajil. Zítra odlétám zpátky do Bordeaux. Zapomeň na mě, na všechno co jsem ti řekl, promiň. Zach.
Tohle…ne, nemůže…to být…pravda…proč? Co jsem komu udělal? Slovo láska se začíná skloňovat ve všech pádech a nic neznamená? Tohle už nejde dál vydržet…cítil jsem v sobě prázdno, nic nemělo smysl, slzy mi zaplavily obličej a já jsem věděl co musím udělat. Robin, promiň, víš, že tu vždycky budu s tebou, ať se děje co se děje. Hlavně buď taková jaká jsi doposud…to nejcennější co máme, jsou naše duše, nenech si jí ukrást. Navždy tvůj Patrik.
Přesně ve 23:10 se ozval výstřel z pistole a skácení těla na podlahu, výkřiky, sirény policie. Následně v půl dvanácté se ozval zoufalý pláč jedné zrzavé ženy, která tvrdila, že mrtvého zná. Musela být odvezena do nemocnice, kvůli rozrušení, bude v pořádku, dopis nalezený u mrtvého jí bude po přezkoumání předán.
Tímto vás nechci před láskou varovat, jen upozornit, že láska, ať už je ke komukoli, může ublížit, tak moc, že kvůli tomu ztratíte život. Význam lásky bude jistě velký, ale dosud jsem nepřišel na to jaký. Doufám, že na to přijdete. Nyní se s vámi loučím dámy a pánové, noc končí a já se musím vrátit do říše mrtvých. Žijte dokud můžete, po smrti to možné není.