Jdi na obsah Jdi na menu
 


To, čeho se nejvíce bojím

10. 10. 2015

To, čeho se nejvíce bojím

 

Dneska máme další hodinu s Lupinem, tak jsem zvědavý, co si pro nás na dnešek připravil. Jeho hodiny jsou nejzábavnější z předmětů, které jsem zažil na téhle škole, možná je to proto, že je to zrovna Obrana proti černé magii, ale nejspíš to bude tím, že to letos vyučuje Lupin, který je na to, po předchozích dvou vyučujících, určitě nejlepší...

 

"Tak pojďte, nebo přijdeme pozdě!" napomene mě a Rona Hermiona, která už netrpělině stojí s připravenými věcmi. "Přece nechcete, aby nám odebral body za pozdní příchod.."

 

"Ale Hermiono, on nám je nevezme!" namítá Ron.

 

"Co ty víš, Rone, třeba má dneska špatný den a tak nám je vezme... No tak, už to za chvíli začíná!" nenechá se odehnat a já jen protočím oči...

 

Zvednu se ze židle a Ron mě ihned následuje, ještě si vezmeme věci a už pokračujeme ke třídě Obrany proti černé magii, kde už stojí skoro všichni studenti a za námi dobíhá pár opozdilců...

 

Po chvíli se dveře otevřou a Lupin nám pokyne, aby jsme ho následovali dovnitř. Všichni si sedneme do lavic a čekáme, co se bude dít. Vedle katedry stojí velká skříň, na kterou se všichni díváme a čekáme na vysvětlení toho, co je v ní schované...

 

"Takže třído!" upoutá naší pozornost. "Dnes si rychle probereme nějakou teorii a pak nás čeká praktická část hodiny, kde se seznámíme s dnešní látkou a všichni mi předvedete správné provedení kouzla, které Vás dnes naučím..." přejede si nás všechny pozorným pohledem.

 

"Takže, kdo mi dokáže říct, co je to Bubák?" zeptá se najednou s úsměvem a Hermina přede mnou a Ronem ihned vystřelí s rukou nahoru.

 

"Ano?" Pokyne jí.

 

"Bubáci jsou magická stvoření, která mění tvar a vždy si na sebe vezmou podobu toho, z čeho máme největší strach.." odpoví přednášejícím hlasem.

 

"Ano, přesně tak, 5 bodů Nebelvíru." Usměje se Lupin. "Pro to, aby jsme nad Bubákem zvítězili, musíme ho pomocí kouzla proměnit v něco jiného... V něco, co nás rozesměje..."

 

Třídou to zašumí, jak se všichni začnou mezi sebou na chvíli bavit, než je profesor opět utne. "Kouzlo, které nám k tomu napomáhá, je Riddikulus.." opět se na chvíli zastaví se svou řečí. "Teď si ho všichni vyzkoušejte, bez hůlek, a poté se přeneseme k praktické části hodiny..."

 

Riddikulus je slyšet po celé třídě, jak si všichni snaží kouzlo osvojit a i já si ho párkrát zopakuju, než přesunu svou pozornost zpět k Lupinovi.

 

"Tak třído, teď se postavte do uliček a ihned začneme..." přikáže nám a když všichni stojíme, stoly se začnou od nás pohybovat ke zdím a skříň se posune kus před katedru směrem k nám...

 

"Tak, kdo jde první?" optá se se zvednutým obočím a když mu nikdo neodpovídá, tak se usměje na Nevilla. "Co ty, Neville? Čeho se nejvíc bojíš?"

 

Neville se vyděšeně podívá před sebe a něco zamumlá, načež na vyzvání zopakuje trochu víc na hlas. "Pro-profesora Snapea..." Třídou se ozve smích, ale pod profesorovým pohledem se všichni opět utiší.

 

"Profesora Snapea, hmm..." zamyslí se. "Neville, ty bydlíš u své babičky, pokud se nemýlím, že ano?" zeptá se, ale to už Neville nervozně přikyvuje.

 

"V tom případě..." přistoupí k němu a začne mu něco šeptat do ucha tak, aby to zbytek třídy neslyšel. "Zvládneš to?" zeptá se nakonec pět nahlas.

 

"A-Asi jo..." odpoví Neville a postavi se před skříň s hůlkou připravenou v ruce.

 

Lupin ukáže na skříň, která se s kliknutím otevře a ven se vyvalí černá mlha, která se začne formovat do postavy profesora Snapea, který má ve tváři děsivý výraz. Neville se na chvíli rozklepe, ale pak na něj ukáže hůlkou...

 

"Riddikulus!" prohlásí a Bubák se najednou začne před našima očima měnit... Černé šaty našeho profesora se začnou měnit v tmavě zelený dámský oblek, s mrtvým zvířetem okolo ramen a na hlavě se objeví velký klobouk s bažantem na něm...

 

Celá třída se rozesměje, včetně Nevilla a já se musím smát také, když tohle vidím před sebou... Bubák se pak otočí a vletí zpátky do skříně...

 

"Výborně Neville!" pochválí ho profesor a třída se pomalu utiší. "Tak kdo je další?" zeptá se s úsměvem a lidi se pomalu začnou skládat do řady, aby mohli dále pokračovat a vyzkoušet si, co se učíme...

 

Vždy se začne opakovat to samé, někdo si stoupne před skříň a profesor jí následně otevře a všichni postupně rozesmívají sebe, i celou třídu tím, že se jejich bubák mění v něco jiného, než je jejich strach...

 

Když pomalu přicházím na řadu, začínám v sobě pociťovat neklid... 'V co se asi můj bubák promění?'

 

"Nemusíš tam chodit, Harry.." slyším za sebou zašeptání Hermiony. "Profesor Lupin to určitě pochopí..."

 

"To je v pohodě, Hermiono.." usměju se na ní a doufám, že to nevypadá tak slabě, jak si myslím, že jsem se usmál. Jen se na mě důrazně podívá, ale jinak mlčí a jen přikývne...

 

Mohl by se proměnit v mozkomora? Ne, nemyslím si, že bych z něj měl takový strach. Sice to je nepříjemné, když vytahává ty nejhorší myšlenky, ale myslím, že víc se bojím Dudlyho, jak jeho. Dudlyho a Pierce a té celé jejich bandy, která měla vždy svou oblíbenou hru 'Hon na Harryho', na jejímž konci jsem vždy skončil někde zmlácený...

 

Možná, že se promění ve Vernona, který na mě začne řvát, jaký jsem budižkničemu a měl jsem umřít se svými rodiči? A nebo v tetu Petunii, která mě zrovna chce zamknout v pokoji po celým dnu domácích prací, kdy jsem nic nejedl a ani jíst nebudu? Či v tetu Marget, která na mě vždy pouští toho jejího psa a pak se nechutně směje?

 

Nebo možná, že by se proměnil v profesora Snapea, jako u Nevilla, který na mě opět řve kvůli zkaženému lektvaru? Ne, na toho asi ne, už jsem si zvyknul, že tohle dělá... Z toho mít tedy strach nemusím...

 

'Sakra, už jsem na řadě!' projede mi myslí, když už přede mnou nikdo nestojí. Odhrnu stranou své myšlenky a připravím si do ruky hůlku. Podívám se stranou na Lupina a lehce mu pokývám hlavou na to, že ho může vypustit ven a pak už jen slyším klapnutí zámku a neurčitá hmota se vyvalí ze skříně ven asi deset kroků ode mě...

 

Mé oči se rozšíří, když sleduji, jak se bubák pomalu mění v postavu a když se změna ustálí, přede mnou vzpřímeně stojí on, mladý Tom Riddle, přesně takový, který tenkrát vyšel z deníku. Stojí tam hrdě a dívá se na mě, myslím, že za sebou slyším vzrušený šelest Padmy a Parvati, kteří se diví tomu, jak bych mohl mít strach z někoho tak krásného, ale já to ani nevnímám, když vidím, jak mě pozoruje. Přesně tím pohledem, kterým se na mě díval v komnatě, ze kterého mi vstávají chloupky na zátylku...

 

Má záda se také trochu vyrovnají, když více sevřu hůlku ve své ruce, najednou připravený na souboj. Protože- z čeho bych mohl mít větší strach, než z toho, se mu postavit? Zabít ho? A najednou mě napadne, že jsou tady všude studenti a asi by nebylo vhodné se pokoušet o svou první Avadu mezi nimi všemi. Nějak zapomínám na to, že tohle je bubák a ne skutečnost...

 

Vidím, jak se Tom ušklíbne a pomalu ke mě začne postupovat. 'Co to sakra dělá?!' Přemýšlím, jestli fyzicky se mu budu moci bránit, nevím, jak je silný, co chce dělat. Mám největší strach z toho, že dojde na pěstní souboj? Nebo toho, že se mi přede všemi začne posmívat, jak ubohý jsem a že někdo tak slabý ho nikdy nedokáže porazit?

 

'A co když...' má mysl jen vydechne, když se přede mnou zastaví a shlíží na mě dolů, se zajiskřením v očích se usmívá...

 

'Co když můj největší strach je z toho, že mě políbí a já budu ztracen...?' Pomyslím si, ale to už jeho jemné rty sestupují na ty mé, v něžném polibku, jako pírko a já přestávám myslet...

 

Chytím ho za hábit a přitáhnu blíže k sobě, když se jeho ruce lehce otřou o mé boky a chytí je. Prohloubím náš polibek, snažím se jazykem proniknout do jeho úst a on mě nechá. Nakloní hlavu více na stranu a na svém čele ucítím šimrání od jeho vlasů a na své tváři jeho dech, jak vydechuje nosem, aby náš polibek nepřerušil...

 

"Co to děláš, Harry?!" slyším zapištění Rona a v tu chvíli si uvědomím, že jsem stále v plné učebně studentů, ještě k tomu s Lupinem... Vím, že asi nikdo z nich ho nepoznal, protože neví, jak vypadal před svým vzkříšením, či v té době, kdy skončil školu...

 

Rychle od něj poodstoupím, s vytřeštěnýma očima plných strachu, když se zběžným pohledem podívám po třídě, která na mě hledí se znechucením, nebo je prostě tak v šoku, že nejsou schopný žádného kloudného výrazu. Raději se zpátky otočím k bubákovy, který se na mě stále šklebí...

 

"Riddikulus!" pronesu tiše a mladý Tom Riddle se promění v pestrobarevné nafukovací balónky, které tvoří různé obrazce při tom, jak se přeskupují.... I když se mi to zdá veselé, nějak nemám touhu se smát... Ale ostatní, kteří se již probrali z šoku, se smějí a myslím, že i někdo tleská, a bubák zaletí zpátky do těch dveří, ze kterých před chvílí přišel...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(Pet, 21. 10. 2015 18:46)

Tohle by stálo za to rozpracovat:)

Re: :)

(K-Katti, 25. 10. 2015 2:43)

Vím, že je to dost krátký, ale už jsem nevěděla, jak víc to rozvést, jelikož hodina nebyla zase tak moc dlouhá a ta samotná scéna by byla hloupá, kdyby byla delší, jelikož by stejně už někdo v tu dobu zasáhnul, tak jsem to nakonec nechala takhle... :/ :)

......

(Vai, 10. 10. 2015 20:40)

Tak tomu říkám, zvrat... ted zda se bojí, že je homosexuá nebo že se mu zrovna líbí mladý Voldy :D velice pěkné