Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důkaz- Že by někdo další, L?

17. 3. 2008

Důkaz- Že by někdo další, L?

 

„To už jsi zpět Raito?“ podiví se matka, když mě vidí sundávat si dolu boty v předsíni. „Ano mami, vždyť jsem ti říkal, že pujdu jenom na chvilku…“ odbudu ji a jdu do svého pokoje, ignorujíc sestřino volání.

Hodím sebou na postel a podívám se na Ryuuka, který šel se mnou. „Nevšiml sis, jestli je L tady?“ zeptám se ho, protože já sám se nerozhlížel a šel rovnou sem. „Ano je, copak si ho neviděl Raito?“ diví se a já zavrtím hlavou.

Zvednu se a přejdu k oknu, podívám se ven. Zrovna vidím venku procházet nějaké dívky ze školy- to mi připomíná, že bych tam měl zase začít chodit, když už se cítím dobře a to víc než dobře… Poslední dobou jsem nějak zlenivěl- vůbec se mi tam nechce, ale chápu, že musím.

Zezadu mě najednou obejmou ruce a rty se přitisknou na můj krk. Nakloním hlavu ke straně, aby se k němu mohl lépe dostat. „Raito, já už radši pudu.“ Řekne Ryuuku a prolétne oknem ven, kam se znova usadí na stožár od elektřiny. Zahnu hlavu a položím si jí na rameno za mnou. „Kde jsi byl Raito?“ zeptá se mě hned, jak se  odtrhne od mé šíje.

„Venku, potřeboval jsem se projít a utřídit si myšlenky.“ Odpovím po pravdě. Proč také něco skrývat? Už ví, že jsem Kira, ale bez důkazů na mě prostě nemůže a k tomu mu nedám záminku.

Opřu se o něj i zbytkem svého těla a zavřu oči. „Ryuzaki, kde je vlastně Watari?- dlouho jsem ho neviděl…“ zeptám se hned na to. Položí si bradu na mé rameno a také se podívá na ulici. „Musel odcestovat do Anglie, nevím kdy se vrátí. Má tam nějaké vyřizování.“ Poví mi a já nakloním hlavu na stranu a políbím ho na rty, které mě ochotně ihned pozvou dál.

Oddálím se od něj, ale pořád jsem k němu zády přitisknutý a jeho ruce mě objímají. „Jak dlouho u nás vlastně budeš bydlet? Tedy, pokud ti nevadí mi to říct…“ zeptám se ho hned- potřebuji vědět, kdy se konečně nerušeně dostanu k deníku, abych do něj mohl zase normálně psát, kdykoliv pude ve zprávách něco důležitého…

„Nevím, o tom jsme ještě nemluvili, ale počítám, že tak do měsíce budu pryč, nebo do dvou- máte tu opravdu hezky a tvůj otec neříkal nic o tom, kdy mám odejít. Takže do té doby, než to uznám za nevhodné tu pobývat…“ odpoví mi a já chtě nechtě se na chvíli zaseknu-měsíc a možná i déle! Tak to budu muset vymyslet lepší plán na to, jak se dostat k deníku, bez toho, aby mě vyrušil…

Zřejmě mou změnu stavu vycítil a tak se ke mně ještě více přitiskl a znova mě začal líbat na odhalený krk. „To jsem rád Ryuzaki.“ Odpovím už klidným hlasem, ale i na tomto je docela dost pravdy. I když si přeji, aby tu nebyl- ta druhá část mě, bez něho nechce být…

Zavřu oči a oddám se těm malým dotekům. Je zajímavé co ta láska dokáže, už ani nemám chuť se na něj vrhnout a přesto, když tu není, cítím potřebu ho tu mít. Zvláštní- to slovo často používá Ryuuku, ale teď se mi opravdu hodí, ano, je to zvláštní…

„Neměl by sis jít ještě na chvíli lehnout? Přeci jenom ti nebylo dobře.“ Zeptá se mě od krku. „Proč, když je mi takhle dobře.“ Trocha upřímnosti neuškodí… Nyní se ode mě oddálí ještě o trochu dál. „Jen si dělám starosti, opravdu by jsi měl ještě odpočívat Raito.“ Chytne mě za ruku a odtáhne alespoň od toho okna.

„Ryuzaki-“ chci mu odporovat, ale on mi přiloží prst na ústa, tak, abych nemluvil. Dívám se mu do očí, onen prst políbím a část ho vezmu do úst- cukne sebou, ale nedá ho pryč. Přiblížím se k němu blíž a on ruku nechá klesnout dolu, načež ho políbím. Obejme mě kolem krku a přitáhne si blíž. Nakloním hlavu na stranu a jazykem mu přejedu po spodním rtu, než se k němu zase přisaju. Naše polibky už nejsou tak horlivé jako při prvních dnech, ne. Teď jsou pomalé, ale pořád stejně vášnivé. Spíš takové malé ochutnávání toho druhého… A musím říct, že je mám raději, než tamty.

Přijdu k němu ještě blíže a ruce si obmotám kolem jeho pasu, tím si ho přitisknu  blíž k sobě, cítím jeho horké tělo, které se o mě otírá a začínám znova toužit po něčem více… Vím, že bych neměl, protože je dole moje matka a sestra a nechci aby něco viděli, ale nemohu si pomoct. Pomalu začínám přejíždět rukama nahoru a dolu po jeho zádech.

„Chci tě…“ zašeptám do jeho úst a lehce ho kousnu do rtu, než se do nich znova ponořím. Stejně by nikdo neměl přijít, přesto Ryuzakiho pomalu postrčím proti dveřím do kterých narazí, než k němu přiskočím a začnu ho znova líbat- přitom otočím páčkou na dveří tak, aby bylo zamčeno.

Dám si ruce podél jeho hlavy a opět se na něj přitisknu, rty přesunu na jeho krk, který těsně nad klíční kostí začnu sát. Zasténá a podlomí se mu kolena. Chytnu ho za pas a dál se věnuji jeho šíji, přičemž mu rukou začnu přejíždět přes stehno a druhou se mu snažím rozepnout zip u kalhot, což se mi po chvíli podaří a kalhoty spadnou dolu na zem.

Vezmu ho za ruce se kterými propletu prsty a zády jdu k posteli dívaje se mu pořád to těch roztoužených očí. Usměji se a strhnu ho na sebe, když padám dolu. Vidím překvapení v jeho očích, ale v tu chvíli ho přetočím a sundám mu triko. Políbím jeho břicho a krouživými pohyby jedu jazykem kolem jeho pupíku.

Zavzdychá a tentokrát se přetočí na mě, chytne mi ruce nad hlavou a já se trochu zazmítám, abych si užil ten pocit uvěznění. Lišácky se usměje a svlékne mi kalhoty, než se pustí do rozepínání knoflíku na košili, které poslední dva utrhne. Vezme ji do rukou a ty mé přiváže k čelu postele.

Rozšíří se mi oči a on se opětovně usměje, než mi jazykem začne jezdit po vnitřku stehen, kde jak vidím, mám velice citlivá místa. Prohnu se v zádech, ale on mě rukama nemilosrdně vtlačí zpět. „Ryuzaky…“ zasténám a zakloním hlavu, v tu chvíli přestane a podívá se na mě, jak se svíjím. „Něco ti tady stojí, Raito.“ Řekne provokativně a pohladí mě v rozkroku, kde je ještě uvězněn můj penis. Znova zasténám, když se ruka znova pohne. „Prosím…“ zašeptám a pokusím se proti němu pohnout, ale on mě pořád drží na místě.

Chytne mi za lem boxerek, které stáhne dolu a mé mužství se jako na pokyn postaví do pozoru. Podívám se na něj a vidím, že své spodní prádlo už také nemá, ani si nepamatuji, kdy si ho sundal.

Lehne si na mě a já cítím jeho pokožku na mé, což mě připravuje o mou soudnost. Přitiskne se na mé rty a ihned vklouzne jazykem mezi ně. Pohne se proti mým bokům krouživým pohybem a naše penisy se o sebe začínají systematicky třít.  Zasténá mi do úst a opustí mé rty, přičemž jimi jede dolu po mé šíjí, přes hrudník, až dolu, kde se zastaví.

Foukne mi na špičku penisu a pak jí obkrouží jazykem, pomalu a provokativně. Vezme část do úst a se mnou jako by se zamotal svět. Slastně přivřu oči a čekám, co si vymyslí dál… Pomalu ho vyndá a letmými polibky jede dolu, až k otvoru mého děla, do kterého vnikne jazykem. Znova se vypnu v zádech a zasténám, než si rty stisknu mezi zuby- opravdu by na to dole nemusely přijít, na to, co tady děláme…

Začne mě hladit v oblasti stehen a jedním prstem mi začne tlačit na anální otvor. Uvolním všechny svaly v tom místě a on do mě pomalu zajede, prohnu se proti němu, ale on mě opětovně přidrží na místě a sykne. Poslechnu a on s ním začne pohybovat, pak přidá i druhý, ale to já už pomalu nevydržím, z mého penisu vyteče kapička touhy.

„Ryuzaki, už, prosím…“ zasténám, než se znova kousnu, abych se utlumil. „Ale Raito-“ chce něco namítnout, ale já ho přeruším. „Prosím, už to nevydr- žím…“ Vyndá ze mě prsty a setře onu kapičku touhy, kterou použije, jako částečný lubrikant- i já vím, že to nebude stačit, ale potřebuji ho už cítit v sobe.

Dám mu nohy na ramena, a on se ke mně přiblíží. „Jsi-“ chce se mě zeptat, ale já jen pokývám hlavou. V tu chvíli do mě začne pronikat- je opravdu velký a mě to začíná pálit, ale nechám ho, aby to dokončil. Jeden prudký příraz a je celý ve mně, přidušeně vykřiknu- na půl bolestí a na půl slastí.

Shodí ze sebe mé nohy a začne mě líbat, přitom mě hladí podél boků- tolik bych si přál ho také pohladit, ale mé ruce jsou doposud uvězněny v mé košili, jež je přivázána k posteli. Pohnu se a zasténám- to je podnět pro něho a tak se začne ve mně pohybovat sál. Stisknu prsty do pěstí a snažím se tlumit své steny, ale ano to nejde a já začnu nahlas vzdychat. Znova se nade mě nahne a mé rty uvězní do polibku.

Začne se pohybovat ještě rychleji, i já cítím, že orgasmus je velice blízko. Vezme do ruky můj penis a párkrát po něm přejede a já se s výkřikem udělám. On mě po chvíli následuje a já sítím vlny horké tekutiny proudící do mě.

Vyčerpaně si na mě lehne, než se odkulí na stranu a uvolní mi ruce z košile. Promnu si zápěstí a ublíženě se na Ryuzakiho otočím, když vidím zarudlá místa, které trochu bolí na dotek. Natáhnu se k poličce vedle mě a vyndám z ní papírové ubrousky- jeden podám L a druhým se sám utřu. Hodím ho na zem a znova se překulím na Ryuzakiho, kterého pod sebou připoutám k posteli- hladově se vrhnu na jeho rty a otírám se o jeho horké a zpocené tělo. Rukou se natáhnu přikrývku a oba nás přikryji.

Oddálím se od něho a hlavou se opřu o jeho hruď- obejme mě kolem pasu a zavře oči- totéž udělám i já a začnu vnímat jeho zvedající se hruď a i pomalý dech, který mě ukolébá ke spánku.

 

Probudím se o pár hodin později pořád v jeho objetí. Zvednu hlavu a podívám se na jeho klidnou tvář. Líbí se mi, když spí- vypadá jako by neměl vůbec nějaké starosti a by šťastný. Ale je vůbec šťastný se mnou?!

Popolehnu si a zabořím svůj nos do jeho krku, a obejmu ho rukou kolem pasu. Zajímalo by mě, kolik je asi tak hodin, protože, když jsem odešel- bylo něco kolem třetí hodiny a já začínám mít pomalu hlad. Otevřu oči, které jsem zase zavřel a nahlédnu za Ryuzakiho rameno na noční stolek-18:23- v sedm bude večeře- to je až za půl hodiny.

Pomalu se zvednu a opatrně ho zase přikryji, než se jdu obléknout. Pomuchlanou košili vezmu sebou dolu, aby ji mohla matka vyprat a vezmu si novou ze skříně. Pak si obleču i zbytek oblečení a jdu otevřít dveře, které jsem předtím zamknul. Pak se vrátím na židli u stolu a dál pozoruji Ryuzakiho, až do doby před večeří…

Zvednu se a přejdu k němu. Sednu si na postel a své rty přiblížím k těm jeho, ani se neptám na povolení a okamžitě ho políbím, chvíli se nic neděje, ale pak se přidá a otevře ty své černé oči. „Raito?“ zahuhlá a protáhne se.

„Za chvíli bude večeře, tak jsem tě chtěl vzbudit…“ odpovím mu, přičemž se dívám na hodiny. „Hm, takovýhle buzení by se mi líbilo každý den…“ zamumlá a sbírá ze země své věci. „Ryuzaki…“ ozvu se a koutek úst pozvednu do úsměvu, otočí se na mě. „…Úplně si mi zmačkal košili!“ řeknu uraženě a ukážu ten kus látky, které jsem měl složený na židli, abych ho mohl snést dolu. Nechápavě se na mě podívá, než se s úsměvem otočí zpět.

„Ryuzaki! Raito! Pojďte dolu- večeře už je na stole.“ Volá na nás moje matka a já se znova podívám na hodiny- jako vždy v čas, řeknu si, když tam vidím 18:01.

Zvednu se a sejdu dolu, kde již u stolu sedí můj otec i sestra. Matka si nás přejede pohledem, ale pak se také začne věnovat své porci na talíři…

„Bylo to dobré.“ Řeknu, když skončím a trochu se ukloním, než odejdu i s talířem do kuchyně, kde ho položím do umyvadla. „Mami- budu se teď učit, ano?!“ zavolám na matku a vejdu do svého pokoje, kde si sednu do pojízdného křesla a vyndám si učebnice- zítra už budu muset jít do školy- dlouho jsem tam nebyl a já musím všechno stíhat, což se mi nyní ani moc nedaří…

Když už začíná být tma- rozsvítím si lampičku a dál pokračuji, bez toho, abych zvedl oči nahoru. Nevšimnu si ani Ryuzakiho, který vejde do pokoje a promluví na mě….Když už začínám pociťovat únavu, tak se konečně odtrhnu od těch knih a přelétnu si pohledem pokoj- zdá se, že Ryuzaki už spí. Pomyslím si poklesle, když vidím, že spí na své provizorní posteli.

Zvednu se a převléknu do svého pyžama, přistoupím k jeho posteli a dám mu lehký polibek do vlasů, po kterém tiše něco zabručí a pokračuje dále v oné činnosti.

Zívnu si a taky už zalezu- zítra budu muset vstávat brzy….

 

Crrr! Crrr!  Otočím se na stranu a zamáčknu budík, který nyní docela nerad slyším. Protáhnu se a vylezu z postele, než se vydám dolu- postel naproti mé je už prázdná a ustlaná- to znamená, že Ryuzaki už musel vstávat.

„Dobré ráno.“ Pozdravím dole matku a jdu si do lednice nalít hrnek mléka.  „Dobré ráno, zlato- už dneska pudeš do školy?“ zeptá se mě. „Ano mami, už nemůžu školu zanedbávat- potom bych to těžce doháněl…“ potvrdím jí a ona se jen zasměje. „Ryuzaki tu není?“ zeptám se ještě pro jistotu, když zavrtí hlavou, jdu zpět do svého pokoje…

„Ryuuku, jsi tu?“ zeptám se do vzduchu, ale anděl smrti se neobjevuje. Vyjdu tudíž na balkon a rozhlédnu se kolem- musí tady někde být- řeknu si, ale v tu chvíli ho spatřím jak sedí na baráku, který leží naproti našemu. „Ryuuku.“ Řeknu tak, aby to slyšel a nikdo nepojal ani podezření. Podívá se na mě a vzlétne. Za chvíli je už u mě v pokoji.

Sednu si na židli. „Ryuuku, pudeš se mnou dnes do školy, nebo ne?“ zeptám se ho a vyndávám z tužky náplň, kterou následně zasunu do díry zespodu šuplíku, kde skrývám deník smrti- je na čase znova začít. „Co to vidím Raito, konečně jsi si udělal čas na deník.“ Oznámí mi posměšně Ryuuku

Pohlédnu na něj propalujícím pohledem, načež z deníku vytrhnu jednu stránku, kterou si zandám do kapsy kalhot společně s propiskou, kterou si vezmu za stolu. Znova vrátím deník na své místo a zabezpečím ho. „Tak pojď Ryuuku.“ Pobídnu ho a vyjdu ze dveří.

„Raito, ale jak chceš někoho do deníku zapsat, když nebudeš mít jména?“ zeptá se mě, když zrovna procházíme pod mostem. „Ve škole jsou taky nějaký časopisy Ryuuku, já jsem si je jen nekupoval, ale asi udělám výjimku…“ zamyslím se, protože je to pravda, že jinak nemám jak psát jména zločinců. „Teď už na mě zase nemluv Ryuuku, nebo po mě nechtěj odpověď.“ Řeknu mu, když jdeme dveřmi na pozemky školy, jen přikývne, že rozumí a dál nemluví.

Jdu do své třídy a sednu si do lavice, cestou jsem si koupil noviny, které si vytáhnu na stůl. Otevřu na první straně a dočítám se o velmi zajímavých věcech- zločin pomalu ustává, ale to už vím dávno, přesto mě něco zaráží- zemřelo více lidí, než jsem napsal! Jak je to možné?! Že by tu opravdu byl ještě jeden bůh smrti?! Jestli ano- tak to bude mít mnoho výhod, ale také nevýhod pro mě…

Ryuuku se za mnou začal pochechtávat. To mě vždycky tak rozčiluje, nikdy nevím co si o tom mám myslet…  Ale tohle můžu nechat na potom… Otočím noviny na další stranu a čtu o nějakém úmrtí ženy, kterou zabil jistý Mizuko Nakuho. Vyndám si kousek deníku smrti a ihned tam to jméno napíši. Listuji dál, až do té doby, co zazvoní a do třídy vejde učitel.

Poslušně se postavím a poté co si zpátky sedneme se začnu dívat z okna a přemýšlet o tom, jestli opravdu do hry nastupuje někdo další…

Bylo by to výhodné, kdyby byl- nemusel bych tolik psát do deníku a místo mě by psal ten dotyčný, ale co když má shinigamí oči?! To by mě také mohl klidně zabít, kdybych mu překážel… Může přijít na to, že jsem já Kira?! A co když spolupracuje s L a bude se se mnou chtít sejít?… To by byl problém- tak by mohl dostat důkazy. Ale co když je to někdo úplně jiný, komu se do rukou deník dostal stejně náhodně jako mě…

No, ve všech případech to má své výhody a nevýhody- ale čeho je víc?! Měl bych toho dotyčného jít hledat první já? Dříve dostane on mě, tak bych měl já jeho? Ale, co když mi bude prospěšný, náklonný… A co když je to jen nějaký hlupák, který ani pořádně neví, jakou má deník moc. Pak by se ho dalo nějak využít, třeba pod hrozbou smrti rodiny- pak bych ho měl v hrsti. A nebo ho udat a L by ho zatknul za všechny vraždy místo mě- to by šlo také a lidi by měli pokoj a vyšetřování proti mě by bylo zastaveno….

Ale co když je to naopak také genius jako já?! To by byl opravdu veliký problém… Protože to by se ke mně mohl dostat dříve než já k němu- vždyť o něm nevím skoro nic?! A ani pořádně nevím, jestli je opravdu nějaký druhý Kira, měl bych se přestat nervovat a myslet nad tím. Vždyť to může být také nějaká past od Ryuzakiho- že by to rozhlásil schválně a věděl, že se ho budu pokoušet najít a přitom se nic z toho ani nestalo…

To je také problém- co s tím asi budu dělat… Měl bych to prodiskutovat s Ryuukem až budeme mimo školu…

Zvoní a učitel pomalu odchází ze třídy a já ani nevím, co bylo teď za hodinu- budu muset dávat větší pozor, tohle by totiž mohlo zničit můj prospěch a to opravdu nechci. Co, kdyby se mě učitel při vyučování na něco zeptal a já to nevěděl- to by byla nejméně poznámka…

Znova si otevřu noviny a dál píši nerušeně do deníku- tady se se mnou moc nebaví, venku sice ano, ale ve třídě ne a to je dobře- nerad bych aby se mi tu ochomýtali, když píši. Cítím, že se mi Ryuuku dívá přes rameno- poslední dobou jsme ani nebyli na místech těch vražd, takže je asi zvědavý co tam píší za důvody smrti…

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

wau

(Callie, 20. 2. 2009 20:04)

mnom K-Katti, ty víš že bych se opakovala...podle mě píšeš vícero nežli bře, a pstě,.... je to z mý strany tak trochu závist xD xD xD xD

jůů

(Sinn, 18. 3. 2008 17:24)

parááááda!! Fakt super! Už se těším, až napíšeš další příběh!!!

sisi

(k-katti, 17. 3. 2008 17:31)

Další- hm- uvidíš xD
A jsem moc ráda, že se ti ta povídka líbí, a i všem ostatním, jen mě mrzí- že málo píšete komenty- Sisi- ty ne samozřejmě... =D
A- budu se snažit s pokráčkem- už mám asi 2 věty xDDD

hm, hm

(Sisi, 17. 3. 2008 16:51)

Hmmm, tak to je zajímavé, že by se sem opravdu vecpal další??!!
Páni- tak to jsem fakt strašně zvědavá, jestli ano- jen tak dál K-katti, tvé příběhy jsou úplně super a napínavé... =3
Doufám, že jí přidáš brzo, protože na tuhle jsem čekala fakt dlouho (celých 6 dní) a nemohla jsem se jí dočkat a ty jsi mě zase nezklamala a dala jí sem- tu báječnou povídku!!! xD
No, tak já zase du pá