Důkaz- Pořád si to myslíš, L ?
Důkaz-Pořád si to myslíš, L?
Sluneční paprsky pronikají do pokoje a zašimrají mě na tváři, pomalu otevřu své oči…
‚A, kde to jsem?‘ zeptám se zmateně a porozhlédnu se kolem, po hotelovém pokoji. Najednou mi jako blesk dojde to co se včera stalo! Jak jsem to mohl udělat?! Ptám se sebe rozčíleně a chci si prudce sednout, ale když cítím tíhu na mé hrudi, tak to neudělám.
Opravdu ho nechci vzbudit, nejraději bych měl odtud co nejrychleji odejít, a nechat ho tady ležet. Ale…Něco se změnilo.
Pohlédnu na černou hlavu, která leží na mé hrudi a zaplaví mě vlna něžnosti. Ne! Zavrtím hlavou. Jsem Kira a on je L! Nemůžu s ním něco mít! ‚ale máš‘ ozve se znova mé svědomí, které zadupu do země, nesmím mít výčitky, to mě jen zpomaluje!
Pomalu tu hlavu odsunu stranou na pohovku a sám se zvednu, po zemi hledám svoje oblečení. Jak se, sakra, dostalo až sem?! Zeptám se nevěřícně, když z lampy na druhé straně místnosti sundávám svoje kalhoty. Co nejtišeji se oblékám, abych mohl co nejrychleji vypadnout. To co se stalo včera, byl jen pouhý omyl, a ty já si nemohu dovolit!
Uslyším za sebou šustění a rychle se otočím. ‚Sakra!‘ zakleji, když ho vidím se na mě dívat. Co mám jen dělat? Beze slova teď zmiznout, by bylo nevhodné a neslušné- to neudělám.
„Dobré ráno.“ Rozhodnu se pro zdvořilostní frázi, ještě se na něco zeptám a vypadnu. „Chceš uvařit čaj?“ zeptám se a hned si vynadám ‚Tak rychle zmiznout jo?!‘ ozve se znova posměšně mé svědomí. Ale jak nad tím přemýšlím, když je vzhůru, ani se mi odsud nechce…
Mohl bych si s ním nerušeně promluvit, bez jiných lidí, třeba se mi podaří z něho dostat to jméno, ale…Chci to ještě? Zatřepu hlavou, takhle bych přemýšlet neměl.
„Když budeš tak hodnej.“mávne rukou směr kuchyně. To vím i bez tebe- ušklíbnu se. Jdu ke kuchyňské lince a hledám nějakou konvičku, kterou následně vyndávám z police nad varnou konvicí. Nasypu do ní čajové listy a pak jen čekám až se dovaří voda, jež jsem dal vařit. Poté čaj zaleji a s dvěmi hrníčky v ruce, jdu do druhého pokoje.
Vidím ho, jak si právě obléká triko, trochu se usměji, ale bylo to včera dobrý… Na co to zase myslím. Povzdychnu si, dnes nebude moc dobrý den. Šálky i konvici postavím na malý stolek a nám oběma naleji až po okraj. Vezmu je do ruky a jednu podám Ryuzakimu, který mi kývne místo odpovědi.
Napiji se, stejný čaj jako včera, dovolím si znova usmát. Včera byl…opravdu zajímavý den- zhodnotím a sednu si na onu pohovku, kde jsme se včera spolu milovali- ještě je teplá, L musel vstávat teprve před chvílí.
Teď bych si přál vědět, jestli mi L už věří. Jestli si myslí, že už nejsem Kira a nebo má pořád podezření, vážně by mě to zajímalo. Co kdybych se zeptal, nebylo by to podezřelé? Možná trochu, ale zvědavost má přeci každý vrozenou.
Nadechnu se a vydechnu. Teď se zeptám… „Hej, Ryuzaky.“ Upoutám jeho pozornost. Otočí se od okna a pohlédne na mě, abych pokračoval „Věříš mi?“ zeptám se na to slabě a zároveň si začnu nadávat. To znělo dost špatně, ale začínám si uvědomovat, že mi na tom záleží. Měl bych si jít pořádně pročistit hlavu.
Ukloní hlavu na stranu a vysloví něco jako „Huh?“ sakra, to se tě musím ptát celou otázkou, když je to tak jasné! Mám chuť na něj zařvat, ale nakonec to neudělám. Zavřu oči a zeptám se přesněji „Pořád si myslíš, že jsem Kira?“ pohlédnu na něj, ani jsem si neuvědomil, že se koukám do koberce. Podivím se.
Když však zvednu své oči nahoru, vidím jeho široký a dětský úsměv. „Ano, a tím co jsi udělal včera, jsem si nyní ještě jistější, že ty jsi Kira, na…hm…52% řekněme.“ Tak tímhle mě zaskočil. Nyní se na něj dívám a málem mi vypadne hrnek z ruky. Sakra! Já věděl, že to co dělám je špatně! Mám chuť to vyřvat na celý hotel, ale včas se zastavím.
Rychle zamrkám, ale nic neřeknu- ještě bych si to mohl zhoršit. Mlčky pijeme čaj a pozorujeme se navzájem. Ryuzaki položí hrnek na stůl „Ale po tomhle, musím říct, že jsem ještě více zvědaví na to co říkáš k případu.“ Prohodí, jako by se nic nestalo. Zatnu pěsti- Sakra! Jen doufám, že mi znova nenainstaluje do pokoje ty kamery. To už by se Ryuuk úplně zbláznil. Teď si uvědomím- Ryuuk! Neviděl jsem ho ode včerejška, kde asi je?
Zavrtím hlavou, co je mi po něm, však on se objeví. Nyní bych se měl soustředit na něco důležitějšího- například na L…Ale- budu muset jít domu…
„Ryuzaki, už budu muset jít, aby si rodiče nedělali starosti- a to bych opravdu nechtěl“ zvednu se z té pohovky a jdu ke dveřím. Jeho pohled mě pronásleduje celou cestu. Obuji si boty a pohlédnu na něj- zase sedí v tom křesle a usmívá se na mě „Ode dneška se budu těšit na všechny porady s tebou.“ Řekne a ještě více se usměje. ‚Tak to bude problém‘ zhodnotím si to, co řekl.
„Tak večer- těším se též.“ Pronikavě se na něj zadívám, než se otočím a odejdu pryč. Doma na mě již určitě čekají- asi budu mít hodně co vysvětlovat, ale to mě teď netíží. Musím se co nejvíce vyhýbat L, ale jak to mám jen udělat?
Za chvilku stojím před našim domem. Nadechnu se a jdu. „Dobré ráno“ pozdravím do kuchyně a snažím se co nejrychleji vylézt po schodech do svého pokoje, ale moje matka mě jako vždycky zastaví „Ahoj Raito, jak to, že jsi nepřišel domů?“
Otočím se a usměji „Promiň mami, usnul jsem na poradě a L mě nevzbudil, tak jsem tam zůstal až do dneška ráno“ odpovím, ale v duchu si říkám ‚Kdybys jen věděla,…‘. Otočím se a mlčky jdu do svého pokoje, kde na posteli sedí Ryuuk a jí zase červené jablko.
„Ryuuku, kde jsi byl? Ode včerejška jsem tě neviděl.“ Obrátí na mě svůj pohled a divně se zachechtá.
„Jako, kdybych tam měl být včera s vámi, ale neboj- na to co děláte nejsem zvědaví…“ znova se zasměje a já si uvědomím- Tak on to ví, hm?! Dojdu ke svému stolu a ihned vyndám deník smrti, dnes toho musím zase napsat více, abych měl nejméně na dva dny pokoj. L mě dneska vážně naštval, počkej- to si vypije.
„Raito?“ ozve se z postele Ryuuk. „Co je?“ zeptám se nepřítomně a dál píši jména ze zpravodajství. „To už ho teď zabít nechceš?“ vzlétne a usedne hned za mě, ale do deníku se ani nekoukne. „Ano, chci. Ale jak, když nemám jeho jméno Ryuuku.“ Oseknu, ale tím co jsem řekl, si nejsem až tolik jistý. ‚Chci ho pořád zabít, a nebo si to namlouvám, jen ze zvyku?‘ odeženu ihned ty myšlenky pryč a dál píši. Dneska si udělám asi pohodový den a nikam nepudu, tedy až na tu poradu. Musím si promyslet své další kroky. L, je opravdu chytrý- už nesmím dopustit jedinou chybu. To bych pak mohl hodně rychle skončit a to si nemůžu dovolit. Ještě jsem nezabil všechny ty zločince, co si smrt zaslouží…
„Raito!“ vytrhne mě z myšlenek hlas mého otce. Pohlédnu ne hodiny 5:37, to jsem se zamyslel na hodně dlouho. „Za chvíli bude porada, tak se připrav ať můžeme jít.“ Zasténám, ach ne!
Otočím se na shinigamiho „Ryuuku, zůstaneš tu zase, nebo jdeš?“ zeptám se ho a v duchu chci, aby řekl ne.
„Raito, když nechceš abych tam chodil, tak já nepudu. Stejně je tam nehorázná nuda.“ Zívne si a podívá se na televizi „Asi se budu dívat, na to, na co minule. Tvojí sestru to bavilo…“ zamyslí se a já si uvědomím.‘Vždyť shinigami umí číst myšlenky. Už mi to dokázal ten den, kdy jsem zabil Naomi, přítelkyni toho amerického agenta Reye.‘ proběhne mi hlavou ta vzpomínka.
„Jasně, tak já už pudu ať zbytečně nečekají.“ Prohodím spíš k sobě, než k Ryuukovi. Vezmu si bundu a sbíhám schody dolu.
„No to je dost že jdeš!“ zavrčí na mě otec, ale já si ho nevšímám, poklidně se obuji a jdu z domu, kde už na mě nyní čeká. „Mami, možná tam dneska zůstanu taky déle,… Potřebuji s L, něco probrat ještě jo?“ zeptám se a ani si neuvědomuji co říkám. Včera to byl určitě omyl! „Jistě Raito.“ Sepne ruce k sobě za zavírá domovní dveře, povzdychnu si. Tak zase budu čelit těm pohledům od Ryuzakiho….
Za chvíli už stojíme, před dveřmi do pokoje, kde se koná další schůze. Je to ten samí hotel, jako včera. Divné- řeknu si, protože dnes je sobota a to hotely vždy mění. Už si je snad tak moc jistý, že jsem to já, že si ani hotel nevymění, nebo je to něčím jiným?
Otec zaklepe a vejde dovnitř, já jdu ihned za ním. Přivítá nás Watari se svým ukloněním a vyzváním dále. Jen co vejdeme do místnosti, už se na nás stočí všechny pohledy. Jak se zdá, přišli jsme poslední. Ušklíbnu se, no jasně…
„Yagami a Raito. Posaďte se, už jsme čekali pouze na vás.“ Ukáže na gauč a mě se ihned v mysli objeví vzpomínky na minulou noc. Rychle je vyženu a sednu si, než jim to začne být divné.
„Takže, jsou tu další útoky na další vězně“ začne Ryuzaki, a já mám chuť se rozesmát- co jiného L. Usměji se a Ryuzaki se podívá hned na mě. Hned vidím na jeho očích, že mi chce říct ‚Dostanu tě, Kiro a vím, že to jsi ty!‘ ale neudělá to, ne před nimi, ne před mým otcem. Minule kvůli tomu ztropil scénu a to L nechce… „Je jich za dnešek celkem 18, každou hodinu jeden.“ Znova se porozhlédne, zda ho všichni poslouchají.
„To už víme L, něco nového, vodítko či tak?“ přeruší ho můj otec. „Vodítka, jak říkáte Yagami, bohužel žádná nejsou. Tyto vězni zemřeli opět na infarkt. Pouze poslední něco napsal na stěnu a pak se udusil vlastníma rukama.“ Zase se na mě podívá, ale já teď přemýšlím o tom, co přesně udělal před svou smrtí. Ano, měl něco napsat na stěnu. Ale než se uškrtil, tak si uřízl dva prsty- ani nevím, proč to neřekl. Pak svou krví napsal ten vzkaz. To L taky vynechal…Ale proč?
„Co si o tom myslíš ty, Raito?“ otočí svůj pohled zase na mě. Cuknu sebou a lehce zmateně se na něj podívám, zase jsem se moc zamyslel. Měl bych se věnovat radši jim. „No, řekl bych, vzhledem k předešlým obětem, že Kira má ‚moc práce‘ nebo něco takového. Protože ty vraždy jsou méně promyšlené…“ ha- právě že naopak! Lépe pro mě. „..a i ty smrti jsou ve stejném sledu a téměř vždy je to infarkt.“ Zakončím, co si o tom myslím. Tedy- kdybych nebyl Kira, samozřejmě…
Vidím jak se L, nad těmi slovy zamyslel, pořád se však díval na mě. „Zajímavé, možná máš pravdu. Ale, když jsou ty vraždy provedeny infarktem, takže to má Kira spíše lepší, protože toho moc nezjistíme.“ Namítne a sleduje mojí reakci. Je moc chytrý, ale já víc.
Usměji se „To možná ano L, ale stejně je jich míň, než v předchozích časech.“ Pohledem ho vyzvu, aby něco namítl, ale on jen odvrátí pohled na ostatní.
Chvíli se baví ještě s nimi než řekne. „Na dnešní poradě jsme toho moc neudělali, ale rozpouštím ji, protože si potřebuji něco vyřídit ještě tady s Raitem. Takže, kdyby jste mohli odejít…“ ukončí to a rukou ukáže ke dveřím. „I ty Watari, dnes už nic potřebovat nebudu.“ Pokyne svému příteli, který se s poklonou vzdálí taky.
Zůstali jsme v místnosti sami a mě by zajímalo, co asi potřebuje. Pátravě se na něj zadívám, ale on mě jen provrtává tím svým pohledem.
Už to nevydržím a tak se zeptám „Co jsi chtěl Ryuzaki?“ on se jen postaví a přejde ke mně tak blízko až z toho přestanu na chvíli dýchat. Vzhlédnu k němu a když se podívám do těch černých očí, mé srdce se rychle rozbuší, tak jako včera…
„Pořád to nedokážu pochopit.“ Zašeptá a mě ovane jeho teplý dech, začínám cítit mravenčení v konečcích prstů. Úplně přestávám myslet „A co?“ zeptám se téže hlesem, jako on před chvílí. „Proč jsi to včera udělal…“ zašeptá mi do ucha, ke kterému se nahne, a zároveň mě do něj lehce kousne.
Tiše zasténám ‚Už ne! Ne dnes a ani jindy!‘ řve moje nitro a vzpírá se tomu co cítím, ale mým tělem projede vlna touhy- touhy po něm. „Třeba, protože jsem chtěl.“ Vychází z mých úst a já ani nevím, jak jsem mohl říct takovouhle větu- to nejsem já!
Odtáhnu se a trochu vzdorovitě se zatvářím, když vidím jeho úsměv. Tak on mi nevěří! Uvědomím si hned. Tak to tedy ne! Nerad prohrávám a proto se k němu nahnu a políbím ho na rty, jen na krátko, ale stejně mě to zbavuje smyslů a já zasténám…
Když se od něj odtrhnu a podívám se do jeho doširoka otevřených očí, uvidím tam jen touhu, stejnou, jako teď cítím já. ‚Tak co, L. Co teď uděláš?‘ vyzívám ho pohledem a lehce nakloním hlavu ke straně. Nevím, jak je to možné, ale tahle hra mě začíná bavit… Hra o vášeň, hra na život a smrt toho druhého, a já si jí náramně užívám, co ty, L?
Tolik bych si přál vědět, na co teď myslí, teď, když si mě prohlíží a snaží se zjistit příčinu toho, proč se tak chovám. Přijdeš na ni, L?
„Co když ti nevěřím?“ zeptá se mě a já si nemůžu vzpomenout na co jsem se ptal. „Co, když ti nevěřím to, že jsi chtěl?“ optá se znovu, když vidí můj zmatený pohled. Usměji se, hm, nechtěl jsem to je pravda…Ale moje tělo si začalo dělat co chce…
„Řekněme, že mé tělo se k tobě staví jinak než mysl.“ Uchopím jeho ruku a přiložím jí, ke svému roztouženému klínu.Vidím, jak se překvapeně nadechl a strnul, než z tou rukou začal lehce pohybovat. Zvrátím hlavu dozadu a zasténám, to je přesně to, co jsem chtěl říct…
Nakloní se ke mně a začne mě líbat na krk, hm, příjemné- zhodnotím, když jede jazykem ke klíční kosti. Přitáhnu si ho k sobě a začnu se dobývat do jeho úst jazykem, cítím jak vydechne a následně se do toho přidá stejně jako já. Naše jazyky se mezi sebou proplétají a já mu začínám stahovat triko, když v tom…
Uslyšíme klepání. Rychle se od něj oddálím a přerývavě dýchám, jako bych před chvílí běžel před divou zvěří. Sakra! Zakleji- v tak nevhodný okamžik. Přísahám, že až zjistím, kdo to je, tak jeho jméno napíši do deníku smrti a k tomu mu přidám velice pomalou a bolestivou smrt!
Klepání nepřestává a tak se rychle upravuji, stejně jako Ryuzaky, který jde ke dveřím. Naposledy se na mě otočí a až kývnu, že je vše v pořádku, otevře…
Chvíli se tam z někým dohaduje a tak se jdu taky podívat, kdo to je. „Otče?“ zeptám se překvapeně, když ho uvidím stát mezi dveřmi- to co jsem říkal o deníku, asi nebudu moci udělat! Sakra! „Co tady děláš?“ optám se hned na to.
„Promiňte, že jsem vám sem takhle vpadnul, ale tvoje matka ti posílá oblečení na to, kdybys tu chtěl přespat Raito.“ Řekne a podá mi tašku. „Asi věděla, že to tady protáhnete. Ryuzaki mi totiž říkal, že tu ještě budeš….“ Dodá.
„Jistě otče, vyřiď matce, že jí děkuji.“ Přinutím se k úsměvu, ale nejradši bych vraždil. Jak se zdá, tak všichni Bohové, mi nejsou nakloněni, snad jen Bohové smrti…
Pak se pokloním a i s věcmi jdu zpět si sednout na ten gauč. Ještě je slyším, jak se dohadují.
Poté otec konečně odejde a Ryuzaki si znova sedne naproti mně do křesla. „Ve správnou chvíli, že?“ optá se z úsměvem.
„Podle toho, jak to bereš.“ Odvětím mu a taky se usměji. Ha! Kdo vyhrál teď, co L? Říká ten úsměv. „A teď jestli dovolíš. Můžu navštívit tvoji koupelnu?“ zeptám se a tím ukončuji náš rozhovor. „Dnešek byl dosti…unavující, tak bych se rád vykoupal, pokud mohu a šel spát.“
Podívá se na mě pátravě „Můžeš, koupelna je támhle.“ Ukáže rukou k jedním dveřím po straně. Zvednu se a on mě pohledem doprovází až dovnitř.
Pomalu ze sebe všechno svléknu a pomořím se pod horkou tekoucí sprchu. Přemýšlím- Je správné tady zůstávat? …
Když konečně vylezu a osuším se, obléknu si pyžamo, které mi sem poslala matka. Hnědé se svislými pruhy- ani si nepamatuji, že bych nějaké takové měl. Osuším si vlasy a vejdu do pokoje, kde je oproti koupelně veliká zima.
„Hej, Ryuzaki!“ upoutám jeho pozornost od dortu s jahodou na vrchu- už zase se cpe- trochu nechutně na něj pohlédnu. „Kde mám spát?“ zeptám se a pohlédnu na ten jediný gauč, co tu je v místnosti.
L se usměje a „Včera ti to nevadilo.“ Mrkne provokativně a já cítím, že se začínám červenat. Ryuzaki- už zase! Zavrčím v duchu, ale snažím se zůstat klidný.Mlčky přejdu k té pohovce a rozvalím se na jedné polovině, bez toho, abych na něj jen okem pohlédl.
Zavřu oči a za chvíli slyším sprchu, jak se zapnula. Usměji se a v hlavě se mi rodí plán, plán na to, jak si dnes ještě užít. Tlumeně se rozesměji a zvednu se, mé nohy mě nesou ke dveřím koupelny, kam ihned nalepím jedno své ucho a čekám, až vstoupí pod sprchu…
Konečně- řeknu si. Potichu otevřu dveře a za sebou hned zavřu, aby sem neproudil studený vzduch, který by mě prozradil. Začnu si prohlížet jeho tělo za závěsem a znovu mnou propluje ta vlna touhy.
Jeho ruce jezdí po hrudníku, hlavu má zvrácenou a dopadají ne ní kapky vody.Už to nevydržím! Uvědomím si, když se odpoutám ode dveří a jdu k němu blíže. Sundám si vrchní část oděvu, která dopadne na zem vedle mě, následně i tu spodní. Pomalu odhrnu závěs stranou a přistoupím k němu ze zadu.
Divím se, že si mě ještě nevšiml, a nebo jo? Nevypadá to a tak beru do ruky chladný sprchový gel, kterým mu začnu mýt záda. Cítím jak sebou trhl, přitom se usměji- Tak L, se mě přeci jenom bojí! Hned se však uvolnil a přitiskl se více k mým rukám, které mu začaly masírovat ztuhlé svaly na ramenech. Lehce zavrní a já ještě trochu přitlačím.
Cítím, jak na mě začíná jít vzrušní a přitisknu se k němu celým svým tělem. Ruce, které dosavad byly na jeho zádech se přesunou do předu a začnou přejíždět po jeho břišních svalech. Položí si hlavu na mé rameno a zasténá mi do ucha, což mě nutí pokračovat dál. Prsty jedné ruky přesunu na jeho bradavku a lehce jí zmáčnu, čímž jsem odměněn dalším dlouhým stenem. Druhou přesunu na jeho vzrušené mužství, které začnu rukou třít.
„Chci tě…“ zašeptá mi do ucha a jemně ho olízne. Zdá se mi to a nebo ta voda je čím dál tím studenější? Zavřu oči a nechám se jím obrátit čelem k němu. Pak mě vezme a prudce přitiskne na chladné kachličky, kterými je kout obezděn. Zasténám tou prudkou změnou a ještě víc mě to vzruší. Přitiskne se na mě až se naše penisy o sebe otřou a vnikne do mých úst jazykem.
Nečekám ani vteřinu a ihned ho pouštím dál, naše jazyky se v tu chvíli mezi sebou propletou. Rukou zajedu do jeho mokrých vlasů, které jsou pod tíhou vody rovné a dlouhé až pod ramena. Druhou jedu po jeho zádech od shora dolu, kde ho chytnu za ten krásný zadek a zmáčknu. Zasténá mi do úst a začne mě ukájet rukou. To si nenechám líbit a jedu rukou až ke vstupu do jeho těla a zatlačím. Kvůli vodě je trochu povolnější a tak tam hned první prst zajede, po něm i druhý a já si myslím, že už se musím každou chvíli udělat po jeho horkých dotecích.
Proto se od něj oddálím a teď to jsem já, kdo ho přitiskne na kachličky. Vidím překvapení v jeho očích, které ale ihned nahradí touha a svůdně se na mě podívá z podvíček. Ihned k němu přejdu, chytnu ho za zadek a vyzvednu do vzduchu.
Obtočí si nohy kolem těch mých a opře se zády o stěnu, abych do něj mohl lépe proniknout. Toho také hodlám využít a lehce se o něj otírám, čímž vábím další steny z jeho úst. Dokonalé- řeknu si, když vidím jak na něj dopadají kapičky vody ve kterých se odráží světlo z lampy. Jeho rty jsou od sebe smyslně pootevřené a vychází z nich zvuky, které mě rozžhavují čím dál tím víc. Oči má semknuté těsně u sebe a vychutnává si mé doteky.
Už na nic víc nečekám a prudce do něj vniknu. Zasténá trochu bolestí, ale ihned se pohne nahoru, a tím mě nutí pokračovat. Znova se naše rty spojí do vášnivého polibku, který se každým pohybem prohlubuje. Už ani nemyslím, má touha mi ovládla tělo a ze mě se stalo téměř zvíře, které nyní plení jeho ústa jazykem.
Jednu ruku z jeho zadku přesunu dopředu a začnu mu třít jeho mužství, které pod mým dotykem pořád narůstá a pak se to stane a on do mých úst vykřikne. Jen horká tekutina začne mezi námi protékat na zem a tohle všechno následuje mé vlastní vyvrcholení do těla před sebou.
Vystoupím z něho a na chvilku se také opřu o kachličky ve snaze zklidnit mé tělo po doznívajícím orgasmu. Ryuzaki se na mě opět podívá a následně zastaví vodu. Vezme z police dva ručníky a jedním mě osuší, než se sám zabalí do svého.
Nato oba dva mlčky vystoupíme z koupelny a jdeme k pohovce na které budeme spát. Ani jeden z nás zatím nepromluvil. Vidím jak přemýšlí, i já to dělám, ale už nemůžu takhle být v klidu.
Pomalu mu z rukou vezmu ručník a začnu mu se vší něžností, která se ve mně vzala sušit vlasy. Zavře oči a já vidím, že se trochu uklidnil. Sednu si za něj a opřu si jeho tělo o mé, bez toho, že bych přestal. Je to příjemné, cítit ho, jakkoli…
Teď už vím, že bych ho nedokázal jen tak zabít… Ne, ne po tomhle všem, co jsem vlastně začal já. Ale vždycky se mu budu snažit dokázat že Kira nejsem…
Když zjistím, že se věnuji svým myšlenkám a ne jemu, ruku i s ručníkem sundám dolu. Pohlédnu na něj a vidím, že má zavřené oči,. Musel usnout! Pomyslím si a dovolím si usmát- vypadá takhle opravdu roztomile. Oči má zavřené, palec má mezi rty a lehce se přitom usmívá…
Cítím, že i mě se chce docela spát a proto přes nás přehodím deku, kterou tu před tím připravil a sám si lehnu. Zavřu oči a za chvilku se už propadám do temnoty…
Komentáře
Přehled komentářů
kláááááááááááááása....
heheheh
(Riku, 7. 9. 2008 21:26)
tak jsem po dlouhé dobe zase tu...kvuli kámošovvi..on je tak trochu na obojí a požádal mě o stránku s HARD YAOI. xD tak proč ne,že? XDDDDD
..jo tak už jsem to death note viděla....a NĚCO TAM JISKŘILO XDDD...teda z eLovi strany určitě.....jinak......jak mu masíroval nohy,uaaaa...já sem mangu sice nečetla ale tohle bylo dokonalý )
Oj...
(Kagome/Kurama, 22. 4. 2008 15:31)Ty yaoi scény ti prostě strašně jdou, já si nemůžu pomoct... Jen mě překvapilo, že Lightovi tam nevlezl Ryuzaki XD Takže jdu na další, teď už se od toho odtrhnout nedokážu XD
-riku-
(k-katti, 12. 3. 2008 21:34)
noooo, jak bych to řekla- někdo to může považovat za takové hodně lehké shonen-ai ke konci... ale jinak to vůbec není- jak bych to řekla- je to prostě temné, záhady a i detektivní, ale podle mě to SA na 99,9% není...
A díky za eh-pochvalu... Poslední dobou mi to nějak nemyslí a od tohodle dílu bude yaoi za docela dlouhou dobu... no, ale už na tom pracuji xD
....hum...
(Riku, 12. 3. 2008 18:26)
myslím,že naše fantazie pracuje na stejný vlně XDD......máš to dost hustý...těžký yaoi XD,ale musím uznat,že se mi to dobře čte,ale budu muset asi přestat,páč se mi pc dost ted kouslXD....yum.....
kdyby si zapomněla odkaz na můj blog tak je to www.ffkingdomhearts.blog.cz jo a mám dotaz....o death note sice vím,že existuje,hl.hrdinu bych ještě poznala,ale ptám se....to je shounen-ai anime?..pa
wau
(Callie, 19. 2. 2009 18:07)