Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důkaz- Odpusť mi to L

30. 6. 2008

Důkaz- Odpusť mi to L

 

 

„Ryuuku, jdeme.“ Zavolám na shinigamiho a následuji tu ženu, která se rozhodla, vše mi pokazit… Však já jí dostanu…

„Minori, a jaké máš vůbec plány?“ zeptám se s zúženýma očima a dál jí pozoruji. Tahle žena se mi opravdu nezamlouvá… Vypadá přesně, jak nějaký šílenec- hm, ale co jsem byl já, když jsem chtěl vymýtit všechny zločince?! Až na to, že já se takhle rozhodně nechoval…

„Plány?“ zeptá se posměšně. „Kromě toho, že si tě hodlám vzít a být nemocnější na světě? Hm, mám spousty plánů do naší společné budoucnosti… Jeden horší, než druhý- pro lidi samozřejmě- a my si budeme jen užívat… Co na to říkáš?!“ znovu se zasměje, ale hned přestane a otočí se přímo na mě.

„Zajímavé Minori- to se mi líbí… Být Bůh tohohle všeho bude jistě zábavné. Hlavně, když budou vůči nám cítit strach… Strach o to, jestli je nezabijeme taky…“ je mi ze sebe špatně, ale musím vymyslet nějaký plán na to, jak zajistit její rychlou smrt, bez toho, aby mě stáhla sebou… „A spolu budeme ještě silnější… Můžeme se navzájem chránit a doplňovat… Jsi chytrá, na tohle bych sám nikdy nepřišel… Ještě, že jsi mě našla a otevřela mi znovu oči…“ usměju se na ní vděčně. Já vím, co takovýhle lidé potřebují slyšet a to taky já řeknu. Chválu, že jsou dokonalejší než vy a to, že je sami potřebujete, že jste na nich závislý… To mi půjde lehce…

„Jistě Raito, co si o mě myslíš? Že bych nedokázala něco takového vymyslet?! A jak jsem sledovala úmrtnost- nějak jsi se zastavil a to dobré nebylo… Musíme vydržet a pak sklidíme jablka z rajské zahrady  a ne pouze z nějakého sadu… Musíme být silní a jít za svým snem, který je společný…“ Odříkává to, jako by se to učila hodiny před zrcadlem. Horlivě jí začnu přikyvovat na souhlas, ale přitom si myslím, jak je hloupá- já bych se nikdy tak brzo nevzdal a nesrovnal se s tím, že bych s ní měl uzavřít sňatek…

Sice jsem měl nějaký dívky, ale s nimi jsem vydržel vždy tak krátce… Škola byla přednější a navíc mě to s nimi ani moc nebavilo… Tedy, až do té doby, co jsem poznal Ryuzakiho trochu blíž- tam se to změnilo a s holkou bych již nic mít nechtěl, zatím… A navíc- stejně to vypadá, že budu mít docela krátký život, alespoň podle toho, jak jsem měl žít dlouho předtím, než jsem si od Ryuuka pučil ty oči.

„Kam to jdeme Minori?“ zeptám se, když jdeme částí města, ve které jsem ještě nebyl. Šli jsme na druhou část toho mostu a tam jsem nikdy neměl důvod jezdit, proto to tu ještě neznám tak dobře…

„Jdeme do našeho domu Raito, teď budeš přeci bydlet se mnou. Svatba bude za měsíc, už jsem ji objednala- neboj se- mám vše naplánované do posledního puntíku. Nebudeš muset nic dělat… alespoň do té doby, než se vezmeme.“ Tajemně se usměje a pohodí hlavou do zadu. Hm- stejně tu do té doby nehodlám zůstávat, takže je mi to celkem jedno.

„Ještě, že jsem na tebe narazil Minori.“ Odpovím jí tiše, ale nejraději bych na ní skočil- jak dlouho jí budu muset ještě snášet?! „A seznámíš mě s tvými přáteli? A nebo budu doma a pořád jen s tebou?“ zeptám se, ale doufám, že jsem udělal dobře a nebylo to moc ukvapené- pořád mi ještě nemusí věřit. Ale… Co když hraje hru taky a je ještě chytřejší, než jakou se dělá? Protože ten dopis byl vymyšlený hodně dobře… Leda, že by to nepsala ona, ale někdo jí řekl, co by měla napsat, abych tam přišel…

„Když budeš hodný Raito- možná k nám přivedu i své přítelkyně, abys poznal celý náš ‚klan‘…“ ušklíbne se. „Ale bohužel až po svatbě- do té doby máme hodně práce, která je potřeba udělat… Ale neboj- seznámíš se s nimi už na ní- jaká by to byla také svatba bez hostů… Svojí rodinu předpokládám pozveš- ale L tam nepříjde- i když bych ho ráda viděla při tom, když se na tebe bude dívat, jak si bereš mne… Bohužel by to nebylo dobré…“

Nevědomky ruce zatnu v pěst. Ano- i já nechci, aby se zúčastnil něčeho takového… Už pro jeho vlastní dobro, ale že bych měl pozvat svou rodinu na svatbu?! Rodiče sice ví, že někoho mám- dokonce matka ví koho- proto by bylo navýsost divné, kdybych si náhle bral úplně někoho jiného… Přemýšlej Raito- co budeš teď dělat?! Rozhodně s ní budu muset skončit až po svatbě, protože to vymyslela až moc dobře, že mi své přátele ukáže nejdříve tam- bez nich jsem bezmocný… Musím nějak získat ta jména… Takže až po svatbě…

„Velice dobrý nápad Minori- L by nám jen překážel a určitě by se rozhodl svatbu překazit- určitě se musíme proti němu nějak opatřit…“  lehce jí pochválím a dívám se na to, jak pomalu zužuje oči a následně se na mě dívá jako předtím- raději pokračuji. „Ale nemyslím si, že by bylo dobré zvát mé rodiče… Oni by to Ryuzakimu určitě řekli a když ne, dozvěděl by se to pomocí nějakých kamer či mikrofonů, které máme v bytě… Proto bude nejlepší, když tam budou jen tví přátelé, protože to bude o mnoho bezpečnější pro nás všechny a to je velice důležité, když chceme pokračovat s naším plánem…“

„Ano, to je…“ přitaká pomalu, načež se otočí a ukáže prstem na jeden menčí domek, který stojí naproti nám. „Tamto je náš budoucí domov Raito- prohlédni si ho pořádně, protože teď nebudeš moci chodit moc na veřejnost. L po tobě určitě vyhlásí pátrání, jako po uneseném synovy hlavního vyšetřovatele- budeme muset být opatrní- je ti to doufám jasné…“ otočí se na mě s tvrdým pohledem, ale otázka tam pořád visí.

„Samozřejmě Minori- za co mě máš… Tele plán opravdu kazit nebudu- je to přeci naše dobrá budoucnost, co bych dával v sázku a to opravdu nechci.“ Odpovím jí- tahle žena mě docela začíná obtěžovat… Doufám, že si na ní alespoň rychle zvyknu, když jí nemohu zabít,… prozatím… „Jdeme dovnitř?“  prohodím, aby si nevšimla mé vnitřní bitvy… Ach Ryuzaki- budeš mi scházet počas těchto dní- ty i tvá přítomnost… Jen doufám, že ta Minori ze mě neudělá to co jsem byl předtím, než jsem poznal Ryuzakiho… A tady si to hlídat bude o mnoho těžší, protože s ní budu trávit hodně dlouhý čas, počas který mne bude jistě zasvěcovat do plánů, které již jistě má…

„Jistě- jak si přeješ Raito.“ Otevře vrátka, které následně zaklapnu, než oba dva přejdeme ke dveřím dovnitř. „Sundavej si když tak boty ještě předtím, než vstoupíš… Nerada bych po někom uklízela…“ ušklíbne se a zuje si svou vlastní obuv, než vejde do domu… Téměř štítivě se chytím za kliku a pomohu si do mého budoucího domova…

„Působivé, že?!“ ozve se za mnou Minori, když si zrovna prohlížím první obraz, který stojí při dveřích. Je na něm nějaký starý pán s holý a dlouhými bílými fousy až na zem. Jde zrovna přes pole rostoucí rýže a v dáli je tam vidět jezero, na jehož konci je pár stromů. Na obloze zrovna zuří bouře. Zajímavé…

Jdu dál- všiml jsem si, že tu má rudě červený koberec se vzory ptáků a rostlin- zvláštní- je to až moc zastaralé a navíc se to nehodí do domku, kde by měla být dřevěná podlaha- až moc moderní mi to tu připadá… Stěny jsou obarveny béžovo-bílou barvou a strop taktéž. Je to tu docela útulné, až na to, že bych tu nejraději nebyl…

Vejdu do obýváku, kde je uprostřed malý stůl, u kterého se dá jedině klečet, jak je nízký… Kolem něj jsou poskládány vyšívané polštáře, na které se návštěva může posadit. V rohu místnosti je malá televize- nic velikého, je to dokonce menší, než máme my doma a s centrálou se to ani nedá měřit.

„Pojď se podívat do ložnice- bude se ti líbit.“ Mrkne na mě z pod přivřených víček a už mě za ruku táhne pryč z místnosti. Zdá se mi to, a nebo se tady chová úplně jinak, než když jsme byli venku?! Tady je taková milejší a méně rázná- že by to dělal ten domov?! Třeba by se mi podařilo jí tu trochu zmanipulovat, aby se odtrhla od svého plánu… Jenže k tomu bych potřeboval veliké úsilí a musel bych se jí poddat, jako ona mě, aby to vyšlo…

Vejdeme do místnosti, která mi pomalu vyrazí dech… Je tu veliká postel s červenou přikrývkou a bílím spodkem. Po stranách jsou zde květiny a na oknech jsou záclony s obrazci tropických motýlů. Také jsou tu dva malý noční stolky- každý po jedné straně…

„Celý tento dům jsem přestavěla jen kvůli tobě a vyšlo mě to velice draho- doufám, že se ti tady líbí.“ Mile se na mě usměje. Tak tímto mě úplně dostala. Ona kvůli mně všechno předělala a nyní se nechová vůbec jako mrcha- je to až podezřelé, jak se věci vyvíjí… Je naprosto nepravděpodobné, že ona by byla druhým Kirou… Možná je ovládána- tím by se vysvětlily ty změny nálad v jejím chování… Je to opravdu až moc podivné na to ,aby to byla pravda…

Ani si to neuvědomím, ale na rtech ucítím dotyk jiných. Rychle se vzpamatuji a pohlédnu na tu ženu, která si nyní velice pomalu sundavá oblečení- ne, jen tohle ne! Chce se mi zařvat, ale vím, že tím bych se prozradil… Snažím se rychle přemýšlet a proto k ní přistupuji a pomáhám jí z obleku ven…

Usměje se na mě a znovu se nahne pro další polibek. „Takhle se mi líbíš, zlato.“ Mi místo toho zašeptá do ucha a hodí mě na postel, kde se nyní jen bezmocně dívám na to, jak se ke mně pomalu přibližuje, přičemž si vysvléká podprsenku a ven se vyvalí obě dvě ňadra, které se zhoupnou při každém jejím kroku.

Nasucho polknu a doufám, že si to vykládá jako pozitivní věc, protože pro mě to rozhodně není.  Zvednu se na loktech a začnu se svlékat i já. Na stranu odložím košili i s kravatou a později i černé kalhoty…

Pozoruji jí a i to, jak si pomalu kleká nade mnou na všechny čtyři a s kočičím pohledem se sune nahoru, přičemž se její ňadra dotýkají mého hrudníku. Prudce se nadechnu, když vezme jednu mou ruku a přiloží jí na jedno z nich a zmáčkne. Slyším, jak zasykne a opakuje ten pohyb, přičemž mi vlastně ukazuje, co bych jí měl dělat, aby se cítila dobře…

S trochou nechutě, která také pomalu mizí ho hnětu a přidávám i levou ruku na ono druhé. „To je velice dobré.“ Zasténá a začne mě vášnivě líbat- i když jsem si řekl, že nyní spolupracovat nebudu- mé tělo to vidí jinak a já se k ní přidávám s tím, že začnu svým jazykem klouzat po tom jejím. Ostře se nadechne „Lepší to být nemůže.“ Ušklíbne se a nadzvedne jedno obočí, když se začíná dotýkat mého penisu, který už nemá žádnou ochranu, za kterou by se skryl…

Začne po něm přejíždět rukou a pomalu si s ním hrát. Obejmu ji kolem ramen a nehty zabodnu do jejích paží- mám jí od sebe odstrčit a nebo ne?! Ptám se sebe, ale síly na provedení dalšího tahu mě opouští, když se sama sesune dolu a svým horkým dechem ovane mé přirození, které ještě více naběhne.  „Prosím…“ zašeptám a bezmocně obrátím hlavu na druhou stranu- ať už to udělá… Přetvařování je mnohdy těžké, ale teď již ani sám nevím, jestli se pořád přetvařuji a nebo jsem to již skutečně sám… Měl bych nad sebou získat znovu kontrolu…

Než však cokoliv udělám, už si strká špičku mého penisu do úst a začne jezdit nahoru a dolu a znovu. Chytnu jí za vlasy a sám vedu její hlavu v tempu, které se líbí mě. Klidně se nechává, což mi přichází i trochu divné s tím, jaká byla sebevědomá na začátku…Netrvá dlouho a už cítím, že se blížím k vrcholu…

 

 

Ležím sám v posteli- hned po tom, co vše skončilo, mě opustila a šla do koupelny- zajímalo by mě proč, ale nechci vědomě hledat její blízkost- nebo přítomnost… Celkem by mě však zajímalo- co tohle mělo znamenat… Myslel jsem si, že mě chce nějak využít a nebo mi něco provést, ale ona mi jen udělala dobře a odešla pryč… Ani jsme neměli žádný sex, což mě překvapuje taky- protože, co jen to má v plánu?!

Slyším, jak šum sprchy utichá a za chvíli do místnosti začne plynout sražená pára. Minori vyjde ze dveří ven a jednou rukou si suší mokré vlasy- začínám si jí obezřetně prohlížet- co to máš za plány?!

Sedne si na kraj postele a já se jí prostě musím zeptat na to, co to mělo znamenat- to, co se před chvílí odehrálo, protože to bylo opravdu zvláštní. „Minori- promiň, že se tě ptám, ale nějak nechápu, co mělo znamenat to, co jsi udělala. Můžeš mi to říct?“ snažím se znít co nejvíce zvědavě, protože jen tak mi dá odpověď… Nebo by mi jí dala ta, co se mnou byla venku- ta předtím, než jsme vešli do tohoto domu… Od téhle Minori zatím nevím, co čekat a to mě štve… Není to například rozdvojená osobnost?! To by poté dávalo smysl, že je pokaždé jiná,… Ale zase pochybuji v tom , že by jedna či druhá věděla o tom, co se dělo když byla v domě a nebo ne… To vyvrací znovu tuto možnost…

„Budeme se brát až za Měsíc Raito- měl by jsi si to konečně uvědomit… Promiň, ale já preferuji milování až po manželském sňatku… Bohužel s tím budeš muset počkat až na svatební noc, kterou už mám perfektně promyšlenou…“ tajemně se usměje a já se zarazím- tak ona si myslela, že jsem doufal v nějaké to povyražení… To by dávalo smysl- každý chlap po něm přeci touží v ženské přítomnosti a ještě k tomu v tak atraktivní… N mě to moc nepůsobí, protože jsem na muže- nebo alespoň na toho jediného…

„Ach- zajisté Minori- děkuji, že jsi na to poukázala- už se nebudu o nic pokoušet.“ Uchechtnu se… Nad tou její naivitou- a nebo nad tou mojí?! Třeba je opravdu o mnoho chytřejší a tu hloupou ze sebe pouze dělá… Ostatně jako já ze sebe dělám takového velice málo inteligentního chlapa…

„Já se stejně ubráním, kdyby ses o něco pokusil. Mám černý pás z aikida a i karate částečně zvládám.“ Sladce se na mě usměje- ne, na tohle já stejně nejsem Minori- formální cestou jde přeci vše, proč bych se měl tudíž o něco pokoušet- tedy, kromě toho tě zabít, samozřejmě… „A teď si odpočiň, jistě to už potřebuješ… Dnešek byl velice namáhavý- pro nás oba, ale já jdu ještě uvařit čaj- bez něho bych neusla.“ Řekne mi a už odchází pryč.

Převalím se na bok a přemýšlím… Měl bych dát nějak vědět Ryuzakimu, co se děje a aby si když tak nedělal starosti, protože… Tohle se zdá být trochu na déle… Ale je tu otázka- jak ho kontaktovat- všude tu musí mít štěnice a kamery- aby se ujistila, že zde nic nedělám a nebo co zde právě dělám… Nemůže pracovat přeci jenom na jistotu toho, že neuteču či cokoli jiného… To by bylo také naivní a navíc až moc hloupé…

Musím také zjistit, zda mohu vůbec dům opustit… potřeboval bych co nejdříve… Možná bych se mohl zeptat na to, zda mohu rodičům poslat dopis o tom, že jsem v pořádku… To by mohl být dobrý plán, jak tajně obeznámit se situací Ryuzakiho…

 

 

Už si ani nepamatuji, jak jsem usnul, ale když jsem se probudil, Minori ležela vedle mne a na stole ležel ještě šálek s talířkem. Musel jsem proto usnout opravdu dost brzy, když sem jí ani neslyšel přicházet- leda, že by tam byla déle, než jen na vaření čaje…Vstanu a protáhnu se. Pohlédnu naposled na ležící ženu a jdu si udělat ranní hygienu…

„Raito?“ zavolá na mě Minori. Vyjdu ven z koupelny a v puse držím ještě kartáček, kterým si nyní čistím zuby. „Potom se přijď nasnídat- řekám tu na tebe… Musíme si ještě o mnohém promluvit…“ řekne mi a ukáže směrem, kde je pravděpodobně kuchyň… V klidu si vše dodělám, než jdu tam, kam mám…

„Jo a Minori- mohl bych prosím tě napsat dopis rodičům… Nic o zasnoubení tam nebude- jen to, že jsem musel narychlo někam odjet a ať si nedělají starosti s tím, kde jsem… Jen ty malé formality, aby po mě nevyhlásili pátrání a tak…“ zeptám se a převezmu si od ní namazané pečivo, do kterého se s chutí zakousnu… Přeci jenom je to už doba, co jsem jedl naposledy- co si pamatuji, tak naposled včera ráno…

Podivně se na mě podívá, ale po chvíli přikývne. „Jistě. Můžeš, ale o nic se nepokoušej- to tě předem varuji…“ ostře na mě pohlédne a já klidně přikývnu. „To by mě ani ve snu nenapadlo Minori.“

„Jinak- doufám, že ho budu moci odnést na poštu- viděl jsem ji cestou a je docela blízko…“ nadzvednu obočí, ale na tohle již záporně zakroutí hlavou. „Co kdyby tě tady někdo viděl a rodiče přeci jen vyhlásili pátrání- nebo Ryuzaki- to by nás poté mohli hladce najít… Odnesu to tam já.“

Tak tohle mi nevyšlo… Říkám si, ale nedávám na sobě nic znát. „Dobrá, jak myslíš Minori.“ Přitakám a dál se věnuji své snídani… Naposledy se na mě podezřívavě zadívá, ale když jí ignoruji již delší dobu, i ona sama se pustí do své- prozatím nedotčené- snídaně…

 

Jdu do pokoje a ze zásuvky vytahuji papíry a tužku- Minori mi řekla vše- co kde najdu, když budu potřebovat a tak… Rozhlédnu se kolem sebe. „Ryuuku!“ zavolám na svého shinigamiho, kterého jsem také dost dlouho neviděl…

„Co jsi chtěl Raito? Zrovna jsem se bavil s Lady Doll. Víš jak je bezvadná?! Ve světě Shinigami jsem jí nikdy neviděl- prý tu žije na zemi už hodně dlouho a tak si jí možná jen nepamatuji, ale opravdu se mi zamlouvá…“ celkem mě vyděsí těmi řečmi, ale ať se baví s kým chce- tedy- pokud mi to nebude lézt do vlastních plánů…

„Jistě Ryuuku, ale teď od tebe něco potřebuji…“ pohlédnu na něj ze zdola a na jeden papír začnu psát: Dopis, který ti teď předám- musíš dát Ryuzakimu. Hlavně ať se nedostane do rukou Minori, jinak se vše pokazí… Také ti dám poté tento papír a ty ho někde zničíš… Ale nezapomeň, nikdo tě přitom nesmí vidět- hlavně Lady Doll ne! Rozumíš?!

Pohlédnu na něj a když přikývne- dávám mu dopis i papír a pouhým pokynem rukou ho posílám pryč… Podívám se z okna a pozoruji jeho mizející záda…

To bychom měli… Teď už jen čekat na to, až uplyne tento měsíc a já si konečně získám její důvěru. Poté poznám ony přátele a vítězství bude moje! Protože jí zvítězím… Nenechám se přeci porazit touto ženou…

„Co děláš Raito?“ ozve se z chodby a já si k sobě rychle přitáhnu další papír a obálku si položím vedle. „Právě píši ten dopis Minori- za chvíli ho budeš moct odnést…“  zavolám nazpět a dívám se ne to, jak má ruka s perem vytváří další- tolik odlišný od předešlého- dopis.

 

Milí rodiče,

               Musel jsem si někam zajet a bohužel se vrátím až za měsíc… Nevěděl jsem, že to bude na tak dlouho- čekal jsem nanejvýše 3 dny, ale nějak se mi to protáhlo… Nedělejte si o mě žádné starosti, jsem totiž v dobrých rukách…

             Omluvíte mě když tak i u L? Nevím totiž, kam mám jemu zaslat dopis a tak to připisuji sem… Ať zatím vede vyšetřování s vaším týmem beze mě…

            Brzy se zase shledáme, ale zatím… Pokud bude čas… Samozřejmě zavolám…

                                                                                               S láskou Váš Raito Y.

PS: Mám vás moc rád a L, ty nezapomeň…

 

Vím, že je to trochu přehnané a nikdy bych to tak nenapsal, ale důležitý je právě onen konec, kde Ryuzakimu poukazuji na dopis, poslaný po Ryuukovi… Jestli mu ho ale nepředá- nikdo nepochopí význam těch slov… Je to celkem dobré a jelikož tuším, že si Minori bude ten dopis číst… Je to tak nejlepší… Je tam zmíněno to, jak mi na nich záleží a ať si nedělají starosti… Prostě vše, co rodina potřebuje slyšet…

Vezmu obálku a vložím dopis do ní, než jí přelepím páskou. Zvednu se a odcházím dát ten dopis Minori, aby ho poslala. „Díky, že jsi mi to dovolila- alespoň si o mě nebudou muset dělat starosti a já budu mít klid u duše, že jim je nedělám.“ Usměji se na ní, ale jen co se otočí a odchází pryč… Znovu nasadím svůj neproniknutelný, ostrý pohled, kterým ji propaluji, dokavad mi nezmizí z dohledu…

Zavřu za sebou dveře a jdu znovu do ložnice, kde mě čeká spousta nevyřešených myšlenek, které si potřebuji v hlavě utřídit…

 

*** Mezitím v Centrále ***

 

„Ryuzaki- Máte telefon!“ ozve se hlas, který vychází z malých reproduktorů, které jsou postaveny vedle notebooku.  Jmenovaný se narovná a upře svůj pohled na obrazovku.

„Dobrá- Přepojte mě.“ Dá rozkaz a za chvíli slyší lehké syčení, které po chvíli nahradí hlas Watariho, kte kterému se po chvíli přidá i obraz. „ L- je mi to líto, ale zdá se, že případ Kiry plně nezvládáte…“ jeho hlas se na chvíli odmlčí, ale hned na to pokračuje „…Proto vám posílám pomoc v podobě Neara- jistě ho znáte L… Je mi líto, ale musíte uznat, že pomoc potřebujete…“

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 30. 5. 2010 21:11)

juj:-Ojá prostě nemám slov bylo to vážně suprový;-)už už jdu pokračovat ve druhé části;-)

OMG!!!

(sončuliQ, 5. 10. 2009 20:09)

Totálne milujem tvoju poviedku !!!Štýl akým ju píšeš je úžasný akoby som skutočne sledovala epozódy Death Notu...Úžasná zauzlovanie príbehu a ten dej!!No perfketné , klaniam sa pre tebou , si brilantná spisovatelka ..túto ff som si zamilovala , jednoducho milujem na nej všetko .. som zvedavá ako sa to všetko bude vyvýjať ďalej pllls kedy bude ďalšia časť , bo som úplne nedočkavá ..každý deň sa sem chodím pozerať či je nová časť áááááá..

wau

(Callie, 20. 2. 2009 22:10)

čím dál tím lepší xD..... ty mě nebudeš mít ráda, když to napíšu xD xD Dalšííííííííííííí xD

klááásný

(Ajka, 15. 1. 2009 19:39)

tvá povídka je úúúúžasnáá.....viděla sem to anime už opravdu dávno a musím uznat...že je asi to nejlepší co jsem viděla...a to je jich už opravdu dost...L byl má oblíbená postavička...sem ráda, že zatím ještě žije xD...snad mi ho nezabiješ...jen tak dál...rychle sem s dalším dílem...xD

Hmm

(Aki, 4. 1. 2009 0:46)

já jsem se sice až sem v anime nedostala (ani v manze, bohužel :< ), ale četls jsem, že s příchodem toho Neara se to všecho tak trochu po*ere. tak doufám, že to nebude provázet i tvou povídku.

no comment

(Lloyd, 17. 8. 2008 16:52)

jj, je to dobre... fakt, moc pekne... jen skoda, preskoda, ze je to podle toho seriálu... jak ja nenavidim Neara a pod. grrrrrrrrrrr

pokracko

(naru-chan (n), 17. 8. 2008 15:19)

honeeem pokracujjjj

Prosím o pokráčko!

(Mayumi, 7. 8. 2008 15:28)

Prosím, přidej pokračování, já se jinak zblázním.Píšeš skvěle =)

pokrackoXD a honem

(neru-chan (N), 21. 7. 2008 16:54)

pokracovani posim posim

...

(Tamara, 4. 7. 2008 18:46)

chudak Raito...konecne sa polepsil a zase sa to vsetko pokazilo...nevadi aspon je to zaujimave :D

!!!

(haru, 3. 7. 2008 15:26)

nemožem si pomôcť ale úprimne prajem Minori dlhú a bolestivú smrť...Raito do toho!!! inak úžasný cyklus ;) len tak ďalej

*******

(Yumi, 1. 7. 2008 14:52)

Heh...tá Minori rozhodne nebude patriť medzi moje obľúbené postavy tejto poviedkyXD To som zvedavá na na spoluprácu Neara a L...už niečo tuším a som zvedavá, či tuším správne:) Kapitola je ako vždy skvelá...vďaka za ňu:)

grrrrrr

(Kagome/Kurama, 1. 7. 2008 13:32)

Páni...Ta Minori je ale mrcha!!! Arogantní kráva...Jéje, pardon, nějak jsem se nechala unést...*nucený smích*
Kapitola super, sice škoda, že tam nebylo yaoi...Doufám, že se Raito už brzy objeví vedle Ryuzakiho...Nebo pod ním...xDD *devil smile* Už se těším na další kapču!

...

(Ayasumi, 1. 7. 2008 6:51)

chudáček L... a Raito se z toho doufám nějak dostane. Přeci nezůstane a nevezme si Miniri... nebo snad jo?? No, necháme se překvapit

........

(kikki, 30. 6. 2008 4:19)

jejda...no vypadá to pro raita a ryuzakiho celkem blbě...