Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důkaz- Jdu tam sám L!

27. 4. 2008

 

Důkaz- Jdu tam sám L!

 

 

Když už jsem klidný, zvednu se z postele a jdu také dolu, kde si sednu vedle své sestry na gauč a dívám se s ní na televizi. „Raito? Mohl by jsi mi dneska pomoct s domácím úkolem co máme na zítřek? Zase to nějak nechápu.“ Zářivě se na mě usměje- za co já jen tohle mám?! „Ale jistě Sayu, chceš teď, nebo až skončí ten seriál?“ zeptám se jí, ale opravdu se mi nechce se s ní zase učit, vždy je to stejné- všechno budu muset udělat já a ona si zahraje na blbou, než si odnese všechny věci a řekne mi, že už to tedy pochopila…

„Když tak, až to skončí Raito! A díky, jsi fakt hodný… Vážně se divým, že žádnou holku nemáš- tedy, pokud nelžeš!“ usměje se a otočí zpět na televizi, kde zrovna nějaká žena volá na manžela, aby jí neopouštěl. Tyto telenovely jsou vždy tak jednotvárné až se divým, že se na to může vůbec dívat…

„Jo, mami, zítra tady nebudu a nevím v kolik se vrátím, musím si něco neodkladně zařídit…“ oznámím matce do kuchyně. „A kam puděš Raito?“ zeptá se mě hned na to. „Já- to ti nemůžu říct, ale je to důležité, takže tam musím být.“ Usměju s hlavou nakloněnou ke straně a odejdu do pokoje- kam stejně za chvíli přijde sestra…

 

„Raito!“ už je to tady- povzdychnu se a přisunu ke stolu ještě jednu židli, na kterou se sám posadím. „Takže Sayu, co jsi chtěla vysvětlit?“ zeptám se a otočím se na Ryuuka, který sem proletěl oknem a rozvalil se na posteli, přičemž se na mě znuděně podíval.

„No víš Raito- nechápu tohle, proč je to tak a ne jak jsem to měla já?!“ energicky mi začne ukazovat, co tím myslí. „Jak je tedy možný, že to vyšlo 841 a ne 452 jak to vyšlo mě?!“

„Prostě to tak je Sayu, musíš se s tím smířit. Tak se podívej jak se to má počítat.“ Povzdychnu si a na papír jí začnu psát postup, jak vypočítat podobné příklady, když je někde uvidí. Poté se otočím na hodiny- už je skoro noc a já nemám čas na to se s ní vybavovat… Za chvíli sem přijde Ryuzaki a ještě předtím bych si potřeboval promluvit s Ryuukem.

„Doufám, že už to chápeš, protože i já si musím udělat ještě něco do školy.“ Snažím se ji slušně vyhodit pryč z pokoje. „Ale Raito? Zatím jsi mi to jenom vysvětlil a já to stejně nechápu-“ začne namítat, ale já jí pohybem ruky zastavím. Vážně jí zrovna teď nechci poslouchat…

„A co, kdybych ti to celé vypočítal a poté zanesl do pokoje?“ zeptám se na věc, která mě napadne. Něco se musí obětovat pro něco jiného a já zrovna potřebuji čas na přemýšlení a ne svou mladší sestru, která do mě pořád hučí s tím, že něco nechápe…

Zářivě se na mě usměje, než vyskočí ze židle a obejme mě, přičemž mi dá pusu na tvář. „Díky Raito, jsi faaaakt hodný.“ Zasměje se a už vidím jen její vlasy od toho, jak odešla z pokoje. Zvednu se a přejdu k nim. Opatrně zavřu a otočím se na Ryuuka, který se otočí zase na mě. „Tak co Raito, už jsi si to rozmyslel?“ zvědavě nakloní hlavu ke straně.

Zavřu oči a posadím se vedle něho. „Bohužel ne Ryuuku, je to těžké… ½ života za tvé oči, to je dost velká cena a já nevím, zdali si ji můžu dovolit… A ještě k tomu, že když ho zabiji- všichni budou vědět, že to já jsem Kira, na to nezapomeň Ryuuku. Hm, ale pak je tu to, že se nejspíše budu chtít deníku zbavit, abych mohl žít znova normální život, ale to ne… Chci mít na tohle vzpomínky, kdybych je neměl, bylo by to dost zlé Ryuuku. Co kdyby na mě poté někdo zaútočil a já ani nevěděl proč, poněvadž bych už neměl vzpomínky- to ne, vždy musím být připraven…“ přemýšlím nad tím, nad čím poslední dny skoro pořád.

„Tak se rozhodni- už nemáš dost času Raito, jen jeden den…“ pobízí mě dál shinigami, čemuž se zasměji. „To ano Ryuuku, ale… Zvrátit to asi nejde, co? Že bych si tvé oči pučil pouze na jeden den a pak ti je zase vrátil…“otočím se na něj a čekám jeho odpověď, co kdyby mi tento fakt zamlčel… „Tak to bohužel nefunguje Raito- všechno, nebo nic… Však víš co se říká.“ Pohodlně se rozvalí a dá si ruce za hlavu.

„Dobrá… Budu nad tím přemýšlet Ryuuku… Zatím by jsi už mohl odejít- za chvíli sem přijde Ryuzaki a to na tebe stejně nebudu mít čas…“ líně protáhnu a pozoruji jeho kyselý výraz, než se pomalu zvedne. „Tak zítra…“ zašeptá, než projde oknem znova někam ven…

Ušklíbnu se za ním také a jdu vypočítat tu matematiku pro Sayu, abych jí už měl hotovou teď a nedělal jí například ráno…

 

„Raito?“ dveře do pokoje se otevřou, a mě oslní světlo z chodby, než je dotyčný zase za sebou zavře… Cítím, jak se postel prohne- do které jsem si po dodělání úkolu znovu lehnul- a já konečně otevřu oči, které jsem zavřel. „Ryuzaki“ vydechnu na obrys muže sklánějící se nade mnou a pohladím ho po tváři, než se přisaju na jeho pootevřené rty. „Konečně jsi tady.“ Zašeptám, když se oddálím. „Sayu už mě štvala.“ Usměju se a nechám si pomalu po knoflíčkách rozepínat košili.

„Chci tě Raito…“ slyším ho říkat a pak se jeho rty konečně dotknou mého odhaleného hrudníku, po kterém kloužou směrem dolu. Narovnám se a prohnu se proti němu, abych ho konečně mohl cítit na svém těle. „Dneska jsi mě dost naštval.“ Zašeptám a převalím se na něj. „Žádný boj?“ nadzvednu obočí a když zavrtí hlavou, jsem už opravdu překvapený. „Děje se něco Ryuzaki? Vždyť ty vždy bojuješ do posledního dechu a nikdy nepřestaneš…“

„Třeba už to tak nechci…“ šeptne a otočí hlavu na stranu, ale to já nenechám jen tak „Řekni mi to Ryuzaki… co se děje?“ kousnu se do rtů, když pozoruji, jak mu zvlhnou oči. Sehnu se k němu a slíbám je dolu, než ho obejmu kolem pasu a přitáhnu víc k sobě.

„Nechci, abys tam šel Raito… nechci tě ztratit a štve mě….“ Podívá se mi do očí „…Jak jsem v tomto případě bezmocný…“ jeho ruce mě začnou hladit po zádech a nohu vklíní mezi ty mé. Poté se pohne a položí si hlavu na polštář, až se mu jeho černé vlasy rozběhnou do všech stran. Pohladím je a užívám si jejich jemnost. To, jak mi protékají mezi prsty. Na tváři se mi usadí něžný výraz.

„Vždyť víš, že tam jít musím. Jinak mě zabije…“ podotknu a políbím ho na šíji, odkud pokračuji dolu. Pohnu boky proti těm jeho a cítím, jak se mu v oblasti rozkroku začínají zvedat kalhoty. Pomalu rozepnu knoflík a poté i zip. Chci ho, teď a tady, ale chci, aby byl on tentokrát ten dominantní,…

Odtáhnu se od něj a pohlédnu mu v prosbě do očí. Na nic nečeká a už ležím pod ním a jeho doteky, které mě pálí na těle a hřejí na duši. Takhle je všechno v pořádku…Jen doufám, že zítra neudělá nějakou pitomost a nepujde na vlastní pěst za mnou… a nenechá se zabít…

„Jo, musíš… a to mě štve…“ další polibek. „Ničí… nechci, abys tam šel sám, ale nemáme na vybranou…“ dostává ze sebe dál a přitom svléká košili z mých ramen a hází jí dolu z postele. Cítím, jak se mu rozbuší srdce, když si lehne celým tělem na to mé a snaží se mi rozepnout kalhoty, mezi čímž si sundává i ty svoje.

Natáhnu ruku a znovu s ní vjedu do těch havraních vlasů. „Jsi nádherný Ryuzaki…“ ústy se dožaduji dalšího polibku, který na sebe nenechává čekat. Jeho jazyk se probojuje do mých úst, kde se střetne s tím mým. Lehce s nimi kroužíme, tak líně a pomalu… Pomalu, jako tohle naše milování…

„Ty taky…“ zašeptá mi do ucha a horký dech způsobuje to, že začínám také tvrdnout… Natáhnu se a přetáhnu mu triko přes hlavu, než ho přehodím přes jeho záda a druhou rukou ho uchopím také. Zatáhnu a on sklouzne na jeho krk a přiblíží tak Ryuzakiho hlavu k té mojí. Další polibek, a další následuje další…

Pustím oba cípy trika a nechám ho sklouznout dolu, vedle mé hlavy, a mé ruce se rozběhnou po jeho zádech, které ozařuje pouliční světlo a záře měsíce. Jen naše vzdechy zní pokojem. Zajímalo by mě, zda nás mohou rodiče, spící dole pod námi, slyšet, avšak doufám, že ne… Ale stejně by mi to v tuto chvíli bylo jedno…

Kloužu rukou dolu, až ke štěrbině jeho zadku, do které zasunu jednu část mého prstu. Zasekne se uprostřed polibku, ale hned zase pokračuje tam kde přestal, přičemž začne kolébat boky ve stejném rytmu, jako do něj zajíždím prstem. Jeho penis se začíná třít o ten můj při těchto pohybech, a já už pomalu přestávám moci. „Prosím…“ zašeptám omámeně a vytáhnu ven onen prst, přičemž se snažím zklidnit i jeho aktivitu v bocích, které uchopím do rukou.

Pohlédne mi do očí a ptá se jimi, zda opravdu má. Usměji se a natáhnu se ke stolu, z něhož vyndám tubu lubrikačního gelu, a podám mu ji do rukou. Znovu jí odloží vedle nás a vrhne se na má ústa, která uvězní v horkém polibku. „Už, prosím…“ zašeptám, když se ode mě odtrhne, aby se mohl nadechnout, stejně jako já už měl nedostatek kyslíku.

Nahne se nade mě a z tuby vymáčkne malou část na svůj prst, který přiloží k mému vstupu a pomalu na něj zatlačí, přičemž jím do mě vnikne. Zavzdychám a pohnu se znovu proti němu. Na nic nečeká a po chvíli přidává i další… Musím se ovládat, jinak opravdu nevím, jak by to asi skončilo…

S dalším přírazem prstů do mého těla ho chytnu za ruku a zhluboka oddechuju. Vyndám je ze sebe a prudce se převalím nad Ryuzakiho, přičemž mu přišpendlím ruce k posteli. Sehnu se k němu a začnu ho líbat na krku, na hrudníku… Prsty si začnu hrát s jeho erekci, kterou si přiložím ke vstupu a začnu se na něj nabodávat. Vzduch se mi zadrhne v ústech, ale já pokračuji dál, dokud není v mém těle celý…

Vydechnu a jdu si pro další polibek, musím ho mít… Musím ho cítit… „Ryuzaki.“ Zavzdychám do jeho rtů a dál se věnuji jeho tělu. Rukama mu přejíždím po bocích a začínám se zvedat nahoru, než klesnu znovu dolu a znova a znova. Pomalu zrychlujeme a naše steny nabírají na hlasitosti… Ne, už nemůžu zastavit… Dál a dál se nadzvedávám a znova se nabodávám na jeho trčící penis…

Uchopí mě za paže a znova vymění naše místa… Začne se pohybovat ještě rychleji, než konečně ucítím jeho horké sperma, jak stříká do mě po dávkách. I já se ztrácím pomalu v barevných vlnách orgasmu…

 

Ležíme vedle sebe… Už oba dva očištění a oba dva ve svých vlastních myšlenkách. Už zítra… „Už zítra…“ hlesnu nahlas. „Opravdu tam chceš jít sám Raito?“ zeptá se mě muž ležící vedle mě. Otočím se na něj a mé oči se ihned zaseknou do těch jeho. „Nezapomeň, že musím. Je to jedna z jeho podmínek Ryuzaki…“ odpovím rázně.

Ne- nesmí vědět, že si přeju, aby tam se mnou byl on! Kdyby to věděl, neváhal by a šel taky… Co když má druhý Kira také oči shinigami-ů, to by bylo opravdu zlé… Pro nás oba…

„Tak ne, ale hned jak to skončí, mi zavolej, abych se zbytečně nestrachoval, dobře Raito?“ ptá se mě a já bych měl být rád, že si o mě dělá takové starosti, ale to není pravda- děsí mě to… Co, když se něco stane a já nepřežiju?! To by ho to mohlo hodně zasáhnout, mohl by něco provést neuváženě a skončit jako já… Ne- nesmím na to myslet!- příkážu si hned.

„Dobrou noc Ryuzaki.“ Otočím se na druhou stranu od něj, nechci aby viděl mé oči, které pomalu vlhnou- ne nesmíš brečet! Jsi Kira! Tak se podle toho chovej! „Miluji tě Ryuzaki…“ zašeptám a chci aby to slyšel, ale nevím, jestli se mi to podařilo říct nahlas… Doufám jen, že ano…

 

Druhý den se probouzím dost brzo- skoro jsem nespal… Bojím se dneška, a přitom ani nevím čeho… Mám být Kira? A nebo mám být pouhý Raito Yagami? Kira by ho bez váhání zabil, kdyby věděl jeho jméno- ne, nejdříve by zabil jeho spojence a pak až jeho. A Raito? Co by udělal ten bývalý Raito? Asi to samé…

„Mami, dnes jdu tedy pryč, ano?!“ oznámím v kuchyni matce a vezmu si do rukou jedno jablko pro Ryuuka a jedno pro mě. Sice je moc rád nemám, ale na snídani se mi zůstávat nechce. „Jo, Ryuzaki ještě spí, takže zatím nechoď do pokoje.“ Řeknu ještě a už jdu do předsíně, kde si obuji boty.

„A kdy se vrátíš Raito?“ zeptá se matka a vystoupí z kuchyně. Pohlédnu na ní. „Jak to stihnu mami, ale do večera určitě, když tak se ozvu.“ …když budu živý.- dokončím v duchu a nuceně se usměji, než vyjdu z domu pryč.

„Ryuuku pojď.“ pobídnu shinigamiho, který sedí na stožáru vedení před naším domem. Když sletí dolu, hodím mu jedno jablko, do kterého se okamžitě zakousne.

„Tak co Raito? Nerozmyslel jsi si to s těma očima?“ zeptá se mě hned, když dojí i ohryzek. Zamyslím se- ano, přemýšlel jsem o tom… dost dlouho- část noci, co jsem probděl. „Co bych měl udělat Ryuuku, kdybych je doopravdy chtěl?“ zeptám se, jen tak pro informaci a zahnu na hlavní ulici.

„Nic, jen si o ně říct Raito, a já si za polovinu tvého budoucího života pro tebe přijdu a odvedu tě do království Shinigami. Budeš se tam mít dobře…“ zlověstně se zasměje- jak já ten jeho smích nesnáším… Zamyslím se ještě jednou- stojí mi za to polovina života? Hm, stejně tak dlouho nejspíše s Ryuzakim nevydržím, kdyby mi zbývalo například třicet let… Kdo ví, co se může stát… Ale, kdyby mi měli ty oči nyní zachránit život, tak neváhám…

„Dobře Ryuuku…“ odmlčím se a zhluboka nadechnu. Už nebude cesty zpět. „Chci tvé oči!“ zatočí se se mnou celý svět a je div že neomdlím. Vidím rozmazaně, ale jak si mé oči přivykají, zdá se, že celý okolní svět je takový vlnitý, jako by všude pulzovala energie…

„Za chvíli si na to zvykneš…“ ozve se vedle mě hlas Ryuuka, ale zní také nějak vzdáleně. Musím se zastavit a opřít o nejbližší sloup…

„Je vám něco?!“ slyším vedle sebe další hlas a otočím se na osobu stojící vedle mě. Je to starší paní a starostlivě se nade mě naklání. Podívám se nad její hlavu a spatřím tam Yomiko Kazura 21:54:15:65 … Její jméno, délka života, všechno tam je… Rozesměji se- nahlas… Tak šíleně, až vidím tu pani, jak rychle odchází ode mě dál, na druhý chodník. Mám to- mám ty oči! Ryuuku mě pozoruje- úplně vidím to jeho potěšení v jeho očích. Odrážím se v nich já, jako by on byl jen prázdnota- ty oči mě dříve děsili také, ale nyní už ne- co by mi tak mohl udělat, když jsem to já, kdo má deník smrti. Dokud ho nebude mít on, jsem v pořádku…

„Jdem dál Ryuuku.“ Pobídnu ho, když se uklidním a s chladnou hlavou jdu dále hlavní ulicí až na její konec, kde přechází do mostu, po kterém už nepujdu, ale sejdeme těsně před ním dolu, do dogu…

 

Stojíme před betonovou budovou, která má oprýskané zdi a rozbitá okna. Celý tento pozemek je opuštěný- bez jediné duše, kromě druhého Kiry…

„Jdeme dál Raito? A nebo tu budeme na místě stát do nekonečna…“ zeptá se mě Ryuuku, ale já ho pouze sjedu pohledem a otočím se zpátky. Pomalu se rozejdu směrem dovnitř. Jsem opatrný a rozhlížím se všude kolem sebe- kdo ví, co se může stát… Mohla to být klidně léčka policie, ale jak by poté zabili toho chlapa v tom přístěnku na uklízení… A navíc- to by mi nevyhrožovali a rovnou ty fotky dali do zpráv a u mě by už dávno zvonili detektivové na dveře, že jsem zatřen…

Podívám se ke stropu, pak nalevo i napravo. „Rozhlédni se tady Ryuuku.“ Přikážu mu, i když vím, že mě vůbec nemusí poslouchat, ale on to udělá stejně. „A pak mi řekni na čem jsem…“ dodám polohlasně, ale tahle budova je celá prázdná a tak se můj hlas tady velice dobře rozléhá… Snad je druhý Kira někde pryč a ještě nedorazil…

Podívám se na hodinky- hm, mám ještě kolem dvaceti minut, než bude jedenáct hodin. To bych si to tu mohl omrknout již dříve. Jdu dál a procházím samostatnými místnostmi, dokavad nenarazím na velkou halu. Je to tu opravdu obrovské a nic tu nejde skrýt, nic, kam bych se mohl případně schovat. Všechno je tu na očích a kdyby byly kamery po obvodu stěn a ještě k tomu nahoře, bylo by to pro mě opravdu nejhorší, protože bych nemohl nic udělat bez toho, aby to oni věděli…

Otočím se na Ryuuka, který právě vlítává do místnosti a rozhlíží se kolem sebe. „Tak co?“ zeptám se a můj hlas zní, jako pětkrát zesílený a ještě k tomu se odráží ode stěn. Zmlknu a čekám, co mi řekne.

„Máš to docela dost blbí Raito. U únikových dveří a chodbách jsou kamery, a tady jsou v místnosti dvě. Takže celkem jich je… 12… to je docela málo, na rozdíl od toho, co ti do pokoje nainstaloval předtím L.“ odpoví mi a sedne si na zem, nad kterou se spíše vznáší. „Dobře, ale teď je otázka, jestli má opravdu nějaké spojence… Protože já bych nikomu neřekl, že jsem Kira a ještě k tomu více lidem… Je to divný, ale nemůžu si být s ničím jistý.. Mohl pouze říct, že ví, kdo je Kira a jestli bude mrtví, tak ať to uveřejní…“ zamyslím se. „Co si o tom myslíš ty, Ryuuku?!“

„Nevím Raito, ale za chvilku tu budeme mít jejich přítomnost.“ Oznámí mi a já se na něj otočím. „Jak to můžeš vědět, Ryuuku?“ zeptám se obezřetně. „Cítím přítomnost jiného Shinigamiho, Raito… už jsou blízko, za chvíli vejdou do místnosti.“ Otočím se ke dveřím a dívám se, jak do místnosti vchází nějaká osoba schovaná do kabátu- nevidím jí do obličeje a tudíž si nemohu ani přečíst, jak se jmenuje.

„Kdo jsi?!“ zavrčím nepříjemně a upřeně ji/jeho pozoruji. „Tak už jsi tady, nevěděla jsem, jestli sem opravdu dorazíš…“ odpoví mi klidně postava a přejde až ke mně, sundávajíc si kabát z ramen. Je to nějaká žena s rudými vlasy, je o něco vyšší než já a hodně úzká. Zasměje se mému pohledu a já se jí podívám do obličeje. Zarazím se- nemá tam napsanou délku života- to je zvláštní…musím se poté na to zeptat Ryuuka… Je to jakási Minori Nomikiro. Hm, vůbec nikdy jsem to jméno neslyšel, co po mě asi tak může chtít?!

„Kdo jsi a co po mě chceš?!“ zeptám se ještě jednou, ale nyní už chladně- nenechám se vyvést z rovnováhy. Přeměřuje si mě s úšklebkem na rtech- je tohle vůbec žena?! „A jak mohu vůbec vědět, že jsi opravdu Kira ty?! Co, když ti nevěřím… Dokaž to, dokaž mi, že jsi Kira?!“ pobídnu jí.

Zasměje se. „Samozřejmě, že ti to dokážu… Přeci nechci, abys měl pochybnosti.“ Pobaveně si odfrkne a z kabelky vyndá černý blok- deník smrti. „Tak si pojď šáhnout.“ Proč mi to připadá, jako by mě vábila… Ale co- beze slova přejdu k nabízenému notesu a opatrně ho chytnu za jeho okraj. Jako by kolem mě svět zčernal a hned byl zase normální…

Ohlédnu se kolem dokola a zůstanu svým pohledem viset na druhé straně místnosti, kde se s Ryuukem baví další shinigami. Takže je to opravdu druhý Kira… zajímavé… Ta nestvůra se na mě otočí- nemá vůbec obličej- pouze černou plochu, ani oči nejsou vidět- musí je mít někde dole. Podívám se tím směrem- nemá vůbec tělo jako Ryuuku- má nohy, ale žádné ruce, v oblasti hrudníku má ony dvě oči a ústa… Je divný, vůbec se mi nelíbí- raději odvrátím pohled zpět na druhého Kiru. „Co po mě tedy chceš?!“ syknu a žena se opět zasměje.

„Já chci tebe Raito Yagami- nic jiného. Pojď se mnou a zůstaň jen se mnou… Opusť svou rodinu i toho muže, který vede vyšetřování. Pojď ke mně a nechám tě žít… Vem si mě za ženu a nechám žít všechny, které máš rád…“ zasměje se a mě zamrazí na zátylku. „To je dobrá nabídka, ne?!“ nakloní hlavu na stranu a její úšklebek ani na chvíli nezmizí.

Stojím bez hnutí na místě. Ne- tohle nejde, nemůžu s ní být, nemůžu opustit Ryuzakiho a ani svou rodinu… To prostě nejde. V šoku se mi rozevřou dokořán oči a jen jí nevěřícně pozoruji. Nemůže to prostě myslet vážně… Ne…O krok ustoupím do zadu…

„Přijmi mou nabídku a budeš žít… Přijmi to a nechám žít tvé blízké… Přijmi to a staneme se Bohy světa… Budou se nás bát, mít respekt… Přijmi to a zůstaň… Bude to tak nejlepší…“ usmívá se, když na mě mluví. Dostává se mi pod kůži, až do mého vlastního vnitra…

Tohle prostě nemůže myslet vážně… „Proč si myslíš, že bych to měl přijmout?“ zeptám se chladně, ale hlas se mi lehce chvěje. Odklopím pohled od toho jejího upřeného a podívám se do stropu…

„Nechceš přijít o toho muže- Ryuzakiho- toho vyšetřovatele… Nemusíš, když si mě vezmeš… Zůstane netknutý, nic se mu nestane a bude dál žít… I ty budeš, sice bez něj, ale budeš… Chci tě, přitahuješ mě, jak fyzicky, tak…“ nedopoví, ale přejde ke mně a prudce mě políbí na rty, než se odtáhne zpět na své místo a rozesměje se.

Otočím se na Ryuuka, který mě pozoruje tím svým prázdným pohledem a šklebí se. Jako by se mi vysmíval a přál mi to… Ale on má vždy potěšení z toho, když se to začíná komplikovat- jak říká- lidé jsou zajímavá stvoření…

Zavřu ztrápeně oči… Otočím se zpět na tu ženu a chladně se usměji. „Dobrá- přijímám tvou nabídku Minori…“ Chladný smích se rozléhá skladištěm…

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

wau

(Callie, 20. 2. 2009 21:45)

tak to ne... já chci vědět jak to dopadlo...!!! xD xD xD

:(((

(sally, 18. 6. 2008 2:26)

hej...to se nesmí stát!bych umřela, kdyby byl s tou Minory.Podle mého, ale Light vymyslí, jak se tý rudovlasý příšery zbavit...Snad by L neopustil...nebo jo???

muhehehe

(Lady Lloyd, 8. 6. 2008 18:57)

Super. Úžasný... a koukej psát dál, jinak za sebe neručím... A proč má Raito (podle "misa song") brzo umřít ??? To se nesmí stát!!! Nemůžeš nechat L. opuštěnýho... a Raito taky nemůže umřít sám...

hmm...

(Yumi, 28. 5. 2008 21:04)

ahoj, pls. kedy bude nová kapitola? Celkovo máš skvelé poviedky, ale táto sa stala mojou srdcovkou:) je naozaj úžasná. Dúfam, že ma nebudeš dlho trápiť, inak by som musela začať písať poviedku na tento pár aj ja samaXD keďže ich je na nete dosť málo a ja už začínam mať abstinenčné príznakyXD.
Fakt skvostné dielo.

O.o

(Sora11 , 7. 5. 2008 13:54)

Abych řekla pravdu, shonen-ai povídky na anime Death note ráda nemám. Nikdy mi tam nešel žádný pár dohromady.
TY jsi mě ale přesvědčila o opaku!!! Teď na SA/Y povídkách Death note ujíždím nehorázným způsobem (zvlášť na té tvé).
Ty zápletky, to napětí, akce....přes to všechno ho chce L pořád dostat do basy. To se mi moc líbí :) Taky je super, že Raito se vzpamatoval a uvědomil si, že L nemá důkazy. Tak za srdce beroucí scénu bych od Raita nečekala. Máš další bod. :)
Ale dost chválení. Jak jako, že odejde s tou..tam tou kozou?!!! To nemyslíš vážně?!!
Fňuk, fňuk...chci další kapitolku, jak se vrátí k L!
Jasný? Doufám, že jo :) Ještě jednou bombastická povídka, ani nejde vyjádřit, jak strašně se mi líbí.
(www.shonen-ai-povidky.estranky.cz)

O_o T-T

(Kagome/Kurama, 5. 5. 2008 15:15)

K...K..Katti/chaaan""" *usedavě pláče* Tohle mi nedělej"" Ne, L a Raito přece musí zůstat spolu, Raito, zabij ji!!! Prosím!! Jinak, díl to byl opravdu k nezaplacení, jsi šikuulka, žes to napsala!!! Dómo arigató!!! xD Teda, jdu to rozdýchat *potácí se pryč* xD

TO NÉÉÉÉ!!!

(Tamara, 4. 5. 2008 21:06)

chudaci XD nemozu si vklude zit...no dufam ze si s dalsim dielom svihnes nebo se neznam XP

!!!!!!

(Yuiko, 28. 4. 2008 15:16)

Hele,jestli L a Raita rozdělíš,tak si tě najdu a osobně ti nabančím!!!!! XD Ne,bylo to super,ale jestli ty dva fakt rozdělíš,tak si mě nepřej!!!!! (P.S:Souhlasím s Melodye.Zabije ji!!!! XD)

hmmm...

(Sinn, 28. 4. 2008 14:30)

teda, musím říci, že jsem velmi, ale pozitivně překvapená!!! Kira si vzal od Ryuuka oči, dále to stou holkou.... teda, pááááni! Je to fakt super!! Moc se mi to líbilo a nemůžu se dočkat na další díl, tak jen sedni k pc a žačni sepisovat, ať mám dál co číst XDD

Snad ne???

(Melodye, 27. 4. 2008 20:04)

Ahojky, tahle povídka se mi strašně líbí :) je to první ff DN co čtu a strašně se mi líbí... Hlavně ten vztah L a Raita... Ta ženská mě štve... takhle zničit tak nádherný vzat L a Raita...
Moc se těším na další kapitolu... doufám že bude co nejdříve...
P.S. Zabij ji!!!

O*O

(Yumi, 27. 4. 2008 19:19)

No wow...super kapitola...toto som teda nečakala. Súhlasím s teressou urýchlene tú ženskú zabi:D
Fakt pekná kapitolka...už teraz sa teším na pokračovanie.
PS: Ryuuk mi začína dosť liezť na nervy

=0)

(teressa, 27. 4. 2008 15:57)

cooooooooooooooo!?!?!?to nemyslis vazne!??!raito a nejaka ina divna shinigami???urychlene tu holku zabi!!! ale inak to bolo super...rychlo dodaj dalsi diel prosim ....a mooooooooc ta prosim aby to dopadlo dobre bo ja smutne konce nejak nemusim....prosim zabi tu holku!!!

Katti?

(Fussi-chan, 27. 4. 2008 15:44)

Tohle je jako co??? Tohle přece těm mejm miláčkům nemůžeš udělat!!! Nééé! (psí vočička a slyzičky dopadající na Lynx...) Néééé! XD