Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Důkaz- Co mám udělat? Ryuuku, L?

20. 3. 2008
D

Důkaz-Co mám udělat?Ryuuku, L?

 

Konečně- už je poslední hodina a já poté pujdu domu. Už mě ta škola také přestává bavit, ale co se dá dělat, že?!

Jdu právě kolem místnosti pro uklízečky, když mě tam zatáhnou dvě pevné ruce, překvapeně vyjeknu a snažím se rozeznat kdo tu je se mnou, ale je tu příliš tma. Najednou na rtech ucítím jiné, které mě ihned zatáhnou do polibku. Chci se odtrhnout- což se mi také po chvíli podaří.

„Ryuzaki?“ zeptám se, ale uslyším jenom smích a poté nějaké ruce, které mi přejíždí po bocích. „Kdo jste?! A co chcete?!“ zeptám se jakž takž klidně a chci se od něj odtáhnout, ale on zesílí své držení a tohle se mi už nepodaří. „Myslím, že víš co chci!“ posměšně mi zašeptá do ucha z čehož se rozklepu.

Dám ruce na jeho hruď a zatlačím, aby se ode mě odtáhl, ale to se znova zasměje a přitiskne se ještě více ke mně a začne mě do břicha tlačit vyboulenina, kterou má v kalhotách. Zalapám po dechu. „Jestli mě nepustíte- budu křičet!“ začnu mu vyhrožovat roztřeseně- vždyť ani nevím kdo to je a proč tohle dělá. „To se ještě uvidí- jak budeš křičet…“ znova ten posměšný hlas a já jasně vidím ten úšklebek na jeho ústech, než se znova jazykem probojuje do těch mých.

Sakra- co mám dělat- je silnější to vím, ale kdo to jen může být?! Musí to být někdo, kdo ví o Ryuzakim, protože by tohle pravděpodobně nedělal a nesmál by se, když jsem řekl jeho jméno- tak kdo to je?!

Vrazí jednu nohu mezi mé, které roztáhne od sebe a jede až k mému rozkroku, kde začne tu látku třít a mě chtě nechtě začíná ovládat vzrušení. ‚Mám Ryuzakiho!‘ říkám si a snažím se ovládnout, ale ten pocit je tak intenzivní, že nemohu a nakonec mu zasténám do úst a on se znova usměje…

Jeho ruce se pohnou od boků nahoru a sundají mi bundu, kterou odhodí od nás někam pryč, než se pustí do knoflíků na košili. Můj mozek si rychle vyhodnocuje situaci a já si říkám, že by bylo nejlepší odtud zmizet, ale jak?! I Ryuuku tu nikde není- sakra.

„Tak co- líbí se ti to?!“ znova promluví a přisaje se rty na mou šíji, kterou začne sát a já vím- co to znamená- to nemůžu dopustit a proto nevidím jiné řešení než rukou zvednout jeho hlavu a políbit ho sám- ale to jsem asi neměl, protože jsem mu tím ukázal, že se mi to líbí a to napůl ani není pravda. Odtáhne se ode mě a do pusy vezme jednu mou bradavku se kterou si začne hrát jazykem- přitom si sám sundá svůj vršek dolu…

Na chodbě slyším hlasy, ale naštěstí nikdo nejde sem a nikdo nic neslyší, ale za chvíli tu asi bude pěkně vedro- protože mě ten parchant opravdu vzrušuje a znám se, když ztratím nad sebou kontrolu- to bych se s ním mohl milovat dokonce dobrovolně a to já nechci! Prudce ho od sebe odstrčím a začnu pod sebou hledat mou košili, ale on mě vytáhne nahoru a znova mě políbí- chci ho kousnout do jazyka, ale jako by mé tělo ovládal někdo jiný- to neudělám a poddám se tomu.

Znova se přesune na můj krk a já zakloním hlavu v němé spolupráci, ale v tu chvíli se něco stane! Od někad ze shora se zableskne a já se tam rychle otočím. Muž, který mi to všechno dělal se sesune na zem a zableskne se znova. Co to je?!

Ptám se a sehnu se k němu- Je mrtvý! Uvědomím si s hrůzou, když mu nenahmatám žádný tep- mé vzrušení se jako dým rozplynulo a já rozsvítím světlo a podívám se na skříň. Je tam malá krabička ve které poznávám kameru! Je k tomu připojena nějaká další bedýnka ve které jasně vidím foťák napojený na onu kameru! Sakra- co to je a jak jsem se mohl nechat takto napálit?!

Rychle pro to sáhnu a servu to dolu- zezadu je k tomu připevněný nějaký vzkaz- mohl za tímto stát Ryuzaki?! Asi ne, protože jinak by ten někdo nezemřel na infarkt a navíc to vypadalo, že je ovládán- mohl to být ten další kira?! Odlepím onu obálku a otevřu jí, je v ní nějaký dopis, který si začnu číst…

 

Vím, že jsi Kira Yagami Raito,

         

           A proto se chci s tebou sejít, ale když odmítneš tak tyto dvě fotografie dostane jak tvá rodina- tak to pošlu do novin a to bude dostatečným důkazem proti tobě- hlavně když k tomu dám ještě více přesvědčivých důkazů o tom, že to jsi ty- už dlouho tě totiž pozoruji a mám spousty usvědčujících fotografií, které tě mohou poslat na smrt… Takže je nyní jen na tobě, co uděláš dále… A jestli se mě pokusíš zabít, či se ti to dokonce povede- tak mí přátelé udělají to, co jsem ti tu před chvílí popsal místo mě… Pořádně si to rozmysli a jestli mé pozvání přijmeš- buď přesně v 11 hodin zítra v opuštěném skladišti podél řeky- jestli s tebou kdokoli přijde, či o tom setkání komukoliv řekneš- jsi mrtvý také…

                                                                                                                            Tvůj přítel

 

Naštvaně celý papír zmuchlám, rozervu na malé kousíčky a zlostí zařvu, ale jen tak, aby sem nikdo nemohl přijít. Krabici si vezmu do rukou a spěšně od tud odcházím nechávajíc mrtvého člověka na místě, ale nejdříve z něj smažu veškeré důkazy, které jsem tam mohl nechat a ty by směřovali přímo ke mně.

Přítel- tak přítel! Řve moje nitro a snaží se vyhodnotit celou tuto situaci, která pro mě není vůbec dobrá ať se na to dívám z jakéhokoliv pohledu. Prostě se s ním budu muset sejít- jiná možnost mi bohužel nezbývá a to mě štve, nijak z toho nemůžu vycouvat…

Teď asi opravdu začnu přemýšlet o tom co mi říkal Ryuuku o jeho očích- tak bych možná stihl zabít všechny dříve, než se stane to- čeho se obávám… Ale zase ½ mého drahocenného života- můžu si to dovolit?! Jestli mi zbývá ještě nějakých 60 let, tak jich budu mít jenom 30… co mám asi udělat…

Vyjdu na pozemky školy a za mnou se objeví Ryuuku. „Kde jsi byl?!“ vyštěknu na něj zlostně. Takže 2 Kira opravdu existuje a já vůbec nevím, kdo to je a co od něho mám čekat… To je pro mě velice špatná situace. „Raito? Co se stalo, normálně si tak klidný a teď na to nevypadáš?“ zeptá se zvědavě a já mám chuť se na něj otočit a začít řvát, ale to nemůžu a moje znovu nalezená kontrola mi to ani nedovolí.

Chci mu podat ten papír, aby si ho přečetl, ale v tu chvíli si vzpomenu, že jsem ho v návalu vzteku roztrhal- další špatný tah, ale možná je to tak lepší. „Opravdu tu na zemi je ještě jeden shonigami a někdo, kdo ho ovládá- před chvílí jsem od něho dostal velice zajímavý vzkaz Ryuuku…“ řeknu a zavřu oči- zahnu do prázdné ulice a jdu dále. „…Nevím, co mám teď dělat- je opravdu chytrý, ale ne tak jako já. Však až ho dostanu, tak pozná, že si se mnou neměl zahrávat…“

„A jak poznáš, kdo to je Raito? A co bylo v tom dopise?“ zeptá se znova Ryuuku. „Chce se se mnou sejít a tak poznám, kdo to je- tedy pokud nepošle někoho jiného za něj- budu se muset ujistit a taky nepředpokládám, že mi dá dobrovolně své jméno- to budu muset taky nějak vyřešit. Uvažuji o tvých očích Ryuuku- to musíš být šťastný- ale nevím, jestli to mám udělat. Ale na druhou stranu, co když to bude past? Zkus něco vymyslet ty…“ pobídnu ho a sednu si na lavičku, která je poblíž nás.

„Já? Já jsem jenom anděl smrti, neměl bych ti vůbec radit- potom to nebude zábava…“ zasměje se- shinigami…uchechtnu se- ty mi nikdy neporadí a zase budu muset všechno zařídit já… Mohl bych požádat o pomoc ještě Ryuzakiho- ale to hned zavrhnu a nebo ne- rozmyslím se… Všechno mu řeknu a on by pátral po něm a ne po mě, ale jak ho znám, tak bude podezřívat mě, že jsem si to vymyslel- to je špatné… Nemohu najít žádné východisko z této situace… Hold se s ním budu muset sejít.

Povzdychnu si „1/2 života za tvé oči…“ zašeptám a on mi přikývne, i když to nebyla otázka na něj. „Chci ztratit polovinu svého života na to, abych zabil nějakého jiného Kiru? Jenom jeho a možná další komplice? Hm, také bych se mohl dozvědět jméno Ryuzakiho, ale toho bych nezabil… Mohl bych mu tak akorát říkat, protože se mi to jméno moc nelíbí, ale jsem na něj zvyklí…Ryuzaki…“ zasním se na chvilku nad ním- sakra- na něj bych teď neměl myslet, když mám problémy s někým jiným…

„Ryuuku, co bys udělal ty na mém místě? Zkusil by jsi najít jiné východisko a nebo by sis řekl o oči?“ zeptám se ho s hlavou na stranu. „Já? Já mám své oči, takže ti nemůžu říct, co bych jinak udělal…Protože to sám nevím a navíc, já nemůžu umřít a nic mě nedokáže zastavit a to už celé věky- takže ti opravdu poradit nemohu Raito…“ pokrčí rameny, ale usmívá se a to znamená, že něco ví a nechce mi to říct. „Ty by jsi je za mě asi nezabil, že?!“ optám se, ale předem vím jeho odpověď. „Ne, to nezabil Ryito, já nejsem ani na tvé straně a-„ „A ani na jeho, já vím Ryuuku, říkáš to pořád…“ dopovím za něj a povzdychnu si, od něj nemohu čekat takovouto pomoc.

Znova se opřu a nechám své myšlenky plout volně hlavou. Toto je pro mě opravdu problém- jak z něho ven? „Ryuuku, já tam asi pudu, stejně mi jiná možnost nezbývá…“ povím mu, ale najednou uslyším úplně cizí hlas. „Kam pudeš Raito a z kým si to povídáš?!“ podezřívavý hlas Ryuzakiho mi pronikne do mysli jak blesk. Trhnu sebou a prudce se posadím. „Co tady děláš Ryuzaki a jak jsi tu už dlouho?!“ zeptám se ho ostře nazpátek.

Vypadá překvapený a jasně vidím, jak přemýšlí nad tím a dalšími spojitostmi, proč jsem na něj tak vystartoval. Pak odpoví: „Hledal jsem tě Raito a právě jsem přišel- jestli tě to zajímá. S kým si to mluvil?“ opakuje svou otázku a sedne si vedle mě. „Z nikým jsem nemluvil Ryuzaki- copak si taky nemluvíš jen tak pro sebe, když o něčem nevíš jak dál?!“ utrhnu se na něj a Ryuuku se vedle mě zasměje. „Takže já jsem nic a ty mluvíš samomluvou Raito…“ ani se na něj nepodívám a dál sleduji Ryuzakiho „Jo, to taky občas dělám.“ Otočí hlavu ke mně a černé oči se vpijou do těch mých, jako ten den- co mi řekl, že je L.

Nakloním se k němu a políbím ho na rty „Promiň, že jsem tak vyjel- dneska se něco stalo a já to musím vyřídit…“ mé oči i rysy ztvrdnou a on si toho asi všiml. „Co se stalo Raito?“ zeptá se zvedavě. „Nic, co by tě mělo zajímat.“ Odpovím mu úsečně a zakloním hlavu přes opěradlo lavičky.

„Jo, tak to vidím a hlavně že vražd je v poslední době o hodně více- nechtěl bys s tím přestat Raito?! Už mě to taky unavuje, hledat na tebe důkazy a když by jsi se hodně dlouhou dobu neozval- tak stáhnou vyšetřování a život se ti možná vrátí zpět do kolejí…“ zamyslí se, ale pořád mě propaluje pohledem. „No a právě v tom to je- to už já nejsem…“ pomyslím si, ale jak vidí, že se na mě podívá, tak vím, že jsem to řekl asi nahlas- sakra- budu si muset dávat více pozor. „Co myslíš tím, že už to ty nejsi?“ zeptá se obezřetně a já jsem přesně tento přístup očekával. „Ale nic Ryuzaki- to je moje věc..“ odseknu mu a chci se postavit, jako že je konverzace u konce, ale on mě chytne za ruce a přitáhne k sobě- dívajíce se mi do očí „Jak to myslíš Raito?!“ zopakuje znova. „Dejme tomu, že to ty nejsi a je to někdo jiný- mohl by být velice nebezpečný-copak si to neuvědomuješ?!“ zavrčí znova a pak tišeji dodá: „Mám o tebe starost Raito, kdyby na tebe přišel, nechci tě ztratit…“ to mě částečně dojme a tak si sednu zpět na lavičku vedle něho a opřu si hlavu o jeho rameno.

„O to právě jde Ryuzaki- on už o mě ví a dneska mi nechal vzkaz s tím, že se se mnou chce sejít…“ zamumlám, ale nezvednu se. Trhne sebou a nadechne se „Ale to je hodně vážné Raito, že on ví tvou identitu! Kdy se máte sejít- pujdu s tebou!“ řekne rozhodně, ale já zavrtím hlavou. „Prostě se se mnou chce sejít a ty tam nepudeš, jinak tě zabije a to já nechci a pak by zabil i mě, protože tam mám jít sám a opovaž se mě sledovat!“ povzdychnu si „Je to těžký- vůbec nevím co mám dělat a ani Ryuuku mi to nechce říct…“

Už se ani nepozastaví nad tím jménem, asi si myslí, že jsem to já z toho minulého rozhovoru. „A ani nevím jak na něj- protože on má nějaký usvědčující fotografie a když ho zabiju, nebo se o to pokusím, jeho přátelé je pošlou do novin a na policii a jestli něco pokazím stane se to samé a snad i když tam nepříjdu- bude to následovat… Nevidím žádný jiný únikový východ a to mě štve!“ opřu se o něj ještě víc a hledám u něj oporu, či radu na to- co mám udělat…

„Ani ti nemusím znovu říkat, že je to problém a tímto ještě větší- opravdu tě nechci ztratit Raito, ale taky opravdu nevím co bys měl udělat. Nejradši bych šel s tebou, ale jak si řekl- byla by to ještě větší sebevražda než teď…“ poví mi po chvíli to, co vím sám, ale zdá se, že to ani neříká tak mě, jako sobě.

Přikývnu a zavřu oči, potřebuji si na chvíli odpočinout a vypnout mozek- protože jsem ještě pořád rozčílený a na přemýšlení musím být dokonale klidný… Prudce si sednu a začnu si prohledávat kapsy a kabát a rozhlížet se kolem sebe. „Co se děje Raito?“ zeptá se překvapeně Ryuzaki a já se s vyděšeným pohledem na něj otočím. „Já- neměl jsem o tomhle komukoliv říkat a jestli tak udělám, prý mě zabije také… Sakra- že jsem si na to nevzpomenul dřív!“ zakleji, ale částečně mě uklidňuje to, že ještě žiji- protože je to již delší doba co jsem mu to řekl a ne pouze minuta. Znova se rozhlédnu kolem a i po stromech, jestli tu není také nějaká kamera- lidi tady v okolí nejsou žádní a nic podezřelého taky ne- snad o tom neví!

„Já, měl bych jít už domů- protože mě prý sleduje a co když mám doma nějaké kamery, které mě hlídají a teď tu bude mít několik nezmapovaných minut- taky mu může dojít, že jsem o tom někomu řekl…“ Zvednu se a upravím si oblečený, které jsem si trochu pomačkal při hledání. „Tak doma Ryuzaki…“ usměju se na něj a rychle ho políbím, přičemž si vyžádám vstup do jeho úst a jazykem mu prozkoumám opětovně ústa ze vnitř a na chvíli si ještě pohraji s jeho jazykem, než se odtáhnu a s úsměvem na tváři mu pročísnu vlasy a otočím se odcházejíc domů.

„Ryuuku.“ Zavolám na svého anděla smrti, když jsem téměř doma. „Ano Raito?“ zeptá se mě a snese se ze stožáru elektrického vedení za mě. „Potřeboval bych, abys udělal to samé, co jsi dělal, když jsem byl v podezření- pravděpodobně máme doma kamery a štěnice od druhého Kiry- potřebuji abys je našel a řekl mi o nich…“ zní to spíše jako rozkaz než prosba a já vím, že mě nemusí poslechnout, ale doufám v to- je to pro mě velice důležité. „Už zase Raito?! Minule jsem z toho byl opravdu vyčerpaný…“ protáhne. „…Ale pokusím se je najít, něco za to však budu chtít.“ Usměje se na mě a já mu pokynu, aby řekl to, co chce. „Budu od tebe dostávat mnohem pravidelněji jablka, kdykoliv si řeknu a hlavně po tom, co to tam prohledám.“ Ušklíbnu se- od něho nemohu čekat pomalu ani nic jiného. „Dobře- dám ti jich sedm na balkon, ale když bude někdo v pokoji- snaž se si je odnést nějak jinam Ryuuku.“ Přikývnu mu a on se rozletí do našeho domu…

 

„Ahoj mami“ pozdravím jí do kuchyně a jdu do lednice, pro ony jablka  „Kde jsi byl tak dlouho Raito? Normálně takhle nechodíš.“ Vyptává se hned. „Promiň, něco mě zdrželo ve škole…“ omluvným hlasem jí odpovím a podívám se na Ryuuka, která zrovna hledá vedle mě. „Tady nic není Raito- jdu k tobě do pokoje….“ Přikývnu a vezmu si do rukou dvě jablka a další dvě do kapes, ale tak, aby si toho matka nevšimla… „Jdu k sobě do pokoje, ano mami? Budu se učit a tak mě prosím neruš…“

„Dobře Raito.“ Přikývne a já i s jablky jdu nahoru. Otevřu dveře na balkon a položím je tam na zem, pak se vrátím zpět dovnitř a zavřu za sebou. „Tak co Ryuuku?“ zeptám se ho, i když se teprve dívá v knihovně.  „Zatím jsem našel pouze jednu štěnici Raito- měl jsi pravdu- ale je tu pouze jedna? Buď to ano a nebo je má dobře schované. Ale nevšiml jsem si, že by tu někdy někdo byl- kromě Ryuzakiho, či tvé matky. Jo a je schovaná zezdola stolu, takže s ní potom něco udělej- já se kouknu ještě do šatníku…“ obeznámí mě se situací a zjistím, že má pravdu- jak se sem mohla dostat a nebo jak dlouho mě už sleduje- poslouchá.

Dojdu ke svému psacímu stolu a podívám se ze zdola, kde může být. Zastavím se na pravém rohu, kde je miniaturní černá hranatá věc, přilepená lepenkou- to je ono! Řeknu si a odlepím jí, ale teď co s tím, mohu to vyhodit? Nezabije mě tím pádem potom? Ne, neměl by… Ale, je chytrý hodně- více než já, nebo jsou naše síly vyrovnány- nyní ne- to vím i já, ale až ho budu znát… Je lepší než já, nebo ne? Pomalu to oblepím celé lepenkou a vyhodím z okna, kde jak vidím se to zakutálí do kanálu- jedině dobře…

„Tak co Ryuuku, nic jiného?“ zeptám se a když záporně zavrtí hlavou tak se konečně uvolním, ale on psal také něco o tom, že má spousty usvědčivýh fotografií- to znamená buď to, že si vymýšlí a nebo mě od někud sleduje- zevnitř ne- to mi Ryuuku vyvrátil, ale co z venku? Otočím se na okno a podívám se ven, kde nevidím nic neobvyklého- stejně ale bude lepší, když dovnitř nebude nikdo vidět- řeknu si a zatáhnu závěsy, takže je tu nyní šero…

„Jestli už jsi skončil Ryuuku, na balkoně máš 4 jablka- víc jsem ti jich vzít nemohl, aby to nebylo podezřelé před otcem- přeci jenom také ví, že shinigami jablka jedí…“ pokynu mu směrem na dveře zatažené závěsy. „Díky Raito, ale příště jich budu chtít také více….“ S tím odlétne zavřenými dveřmi pryč…

„Proč máš zataženo Raito?“ ozve se ode dveří. Otočím se a vidím Ryuzakiho, který se o ně opírá. Pokrčím rameny „Musí mě někudy fotit a nebo točit- tady v pokoji nic není- to už vím a tak to musí jít z venku…“ odpovím mu popravdě, on odstoupí ode dveří a zavře za sebou. „A jak to můžeš vědět- že tu nic není Raito?“ zeptá se zvědavě a já se na něj trochu uculím, jen tak jak mi to dovoluje mé chování. „Přece ti to nebudu říkat Ryuzaki- potom bys to mohl využít proti mně a nechci mít celý pokoj zakamerovaný jako tenkrát- kolik že jich bylo, hm? 64?“ pohlédnu na něj a vidím jak sebou trhne a zastaví se v pohybu. „Jak to víš Raito?“ zeptá se mě zaraženě. „Ale prosím tě, Ryuzaki, o nich jsem věděl už ten den, kdy jste mi je sem dali a dokonce jsem věděl jejich rozmístění- velice chytré od tebe, ani jsem tomu nemohl uvěřit- nemohl jsem dělat skoro nic bez toho, abys to viděl…“ nevím proč, ale baví mě se dívat do jeho obličeje kde se zračí překvapení s hlubokým zamyšlením a nevěrou v to, že jsem to věděl… Zasměji se „Takhle vypadáš velice zábavně…“ obrátím se na posteli na záda a vidím ho vzhůru nohama- takhle se tváří docela hrozivě, dokonce bych se i bál, kdybych měl strach a nevěděl co od něj mám čekat…

Ale on ke mně jen tiše dojde a políbí mě na rty. Ihned chci více a snažím se probojovat do jeho úst, ale on je klidný a ještě více mě napíná tím, že se pomalu oddaluje, ale tak, abych na něj ještě dosáhl. „Ryuzaki.“ Vydechnu mu do úst a on vsaje můj horní ret do svých úst, zavřu oči a ještě více zakloním hlavu. Natáhnu za sebe ruce a propletu je do jeho černých a velmi jemných vlasů, které trčí do všech stran a mě se to tak líbí.

Zavrním a ani nevím že to dokážu. Znova mě políbí, ale tentokrát se přesune nade mě a obkročmo si na mě sedne, bez toho, aby polibek byť jen na vteřinu přerušil…“Prosím“ vydechnu a prohnu se proti němu, abych se ho alespoň částečně dotknul. Sice jsem dnes prožil něco- po čem bych neměl po něčem toužit nejméně týden, ale jen co mě Ryuzaki začal líbat, hned jsem pocítil znova touhu se s ním milovat…

Zklamaně zasténám, když se ode mě odtáhne a zvedne se úplně z postele. Už jen z toho co bylo jsem pořádně vzrušený a on si jen tak přestane. „Rauzaki!“ zavrčím na něj roztouženě, ale on se na mě jen otočí a přitom jde pořád ke dveřím „Dole je tvá matka a sestra, nechme si to na večer až budou spát a ať nám nehrozí další odhalení v nějaké…intimnější chvíli…“ zašeptá na mě a odejde pryč. Položím si hlavu zpět na postel a snažím se ovládnou své vzrušení a přikazuji mu, aby opadlo, protože dělat si to sám opravdu nechci- to raději počkám na večer až u mě bude Ryuzaki…

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Cyklus Death Note 4EVER!!!!!!!

(Kagome/Kurama, 22. 4. 2008 17:30)

Božeee!!! Teď jsem přečetla všechny části najednou, a musím říct, že je to zatím ta nejúžasnější kapitolovka, kterou jsem kdy na Death Note četla! Tolik zápletek a napětí...Týý brďo! XD Už se straaašně moc těším na další díly, takže prosím HONEEEM!!! XD Nemůžu se dočkat...

MOC SUPR CYKLUS

(Naomi, 16. 4. 2008 13:51)

Hele hele hele hlavne nezapomen psat pokracko nehty mam uz okousane at nezacnu kousat i ruce nedockavosti FŇUK

***

(Yumi, 11. 4. 2008 18:15)

Wow...som rada, že som narazila na túto stránku..milujem Death Note a poviedky tohto typu...môžem dúfať, že pokračovanie tu bude rýchlo?:)

...

(Sinn, 26. 3. 2008 16:23)

už jsem si na začátku i pomalu myslela, že se Raito nechá "znásilnit". zvláště, když se mu to líbílo XDD
už aby bylo další pokračování

=0)

(teressa, 26. 3. 2008 13:11)

hmmmm co napisat....dufam ze bude stacit len tolko ze je to fakt super cyklus....dufam ze coskoro dodaas dalsi diel ... yu???
=0)

No...

(Fussi-chan, 25. 3. 2008 21:25)

tak jsem se nějakym mě zahadnym zpusobem dostala az na tuhle stránečku a musím říct, že rozhodně nelituju XD! Vážně! nejlepší FF na Death Note jakou jsme kdy cetla - a ze sem jich cetla XD!
A vsimla sem si, ze ti nikdo nenapsal komentar... to je skoda.. lidi sou lini, nic si z toho nedelej XD! kazdopadne se tesim na pokracovani a nejen tohoto rozkosneho cyklu, ale i Wakai Onmitsu, který jsem si oblíbila úplně stejně..
maš talent, holčino XD tak pis, pis, pis, at mi ostatni mame co cist XD!